Liturgický rok

27. neděle v mezidobí

O nic nemějte starost! Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!






27. neděle v mezidobí

První čtení: kniha Genesis 2,18-24

Hospodin Bůh řekl: „Není dobré, že člověk je sám. Udělám mu pomocníka, který by se k němu hodil.“ Hospodin Bůh uhnětl z hlíny všechnu divokou zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl je k člověku, aby viděl, jaké jim dá jméno: takové mělo být jejich jméno, jak by všechny živočichy pojmenoval. A člověk dal jméno všem krotkým zvířatům, nebeskému ptactvu a veškeré divoké zvěři, ale pro člověka se nenašel pomocník, který by se k němu hodil. Tu Hospodin Bůh seslal na člověka hluboký spánek, a když usnul, vzal jedno z jeho žeber a to místo uzavřel masem. Hospodin Bůh pak ze žebra, které vzal z člověka, vytvořil ženu a přivedl ji k člověku. Ten zvolal: „To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Bude se nazývat manželkou, neboť z manžela byla vzata.“ Proto muž opustí otce i matku a přidrží se své ženy a budou jeden člověk.

Druhé čtení: list Židům 2,9-11

Bratři! Vidíme, že Ježíš, který byl trochu ponížen pod anděly, protože vytrpěl smrt, je korunován slávou a ctí, aby – z milosti Boží – za všechny lidi podstoupil smrt. Bylo jistě vhodné, aby ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, přivedl do slávy mnoho synů tím, že utrpením zdokonalí původce jejich spásy. Vždyť ten, kdo posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, mají stejný původ. Proto se neostýchá nazývat je svými bratry.

Evangelium: Marek 10,2-16

Přišli farizeové a zeptali se Ježíše, smí-li se muž se ženou rozvést. Chtěli ho tím přivést do úzkých. Odpověděl jim: „Co vám přikázal Mojžíš?“ Řekli: „Mojžíš dovolil vystavit jí rozlukový list a rozvést se.“ Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal tento příkaz! Na začátku při stvoření však Bůh ‘učinil lidi jako muže a ženu’. ‘Proto opustí muž otce i matku, připojí se ke své ženě, a ti dva budou jeden člověk.’ Už tedy nejsou dva, ale jeden. A proto: co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ V domě se ho učedníci ještě jednou na to zeptali. Řekl jim: „Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. Rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství.“ Matky přinášely k Ježíšovi děti, aby jim požehnal. Ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš viděl, rozmrzelo ho to a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Amen, pravím vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde.“ Bral je do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim.

O nic nemějte starost!


PROSBY:

Díky tobě, Bože, za to, že zjevuješ svou moc ve všem stvoření a na běhu světa ukazuješ svou prozřetelnost.

BOŽE, PROKAZUJ NÁM STÁLE SVOU LÁSKU.

Skrze svého Syna, hlasatele pokoje a vítěze na kříži, vysvoboď nás od zbytečného strachu a zoufalství.

BOŽE, PROKAZUJ NÁM STÁLE SVOU LÁSKU.

Dej všem, kdo milují spravedlnost a snaží se o ni, ať poctivě spolupracují na budování světa v pravém míru.

BOŽE, PROKAZUJ NÁM STÁLE SVOU LÁSKU.

Ujmi se utlačovaných, vysvoboď zajaté, potěš ubohé, dej chléb hladovějícím, posilni slabé, na všech učiň zjevným vítězství kříže.

BOŽE, PROKAZUJ NÁM STÁLE SVOU LÁSKU.

Svého Syna mrtvého a pohřbeného jsi podivuhodně vzkřísil k slávě, dej, ať i naši zemřelí přejdou s ním do věčného života.

BOŽE, PROKAZUJ NÁM STÁLE SVOU LÁSKU.



O nic nemějte starost!


ZAMYŠLENÍ:

Mohli bychom teď spustit veliký nářek. Krize manželství. Nestabilita svazků. Vzrůst rozvodovosti. Osmdesátiprocentní rozvodovost těch, kdo se berou do devatenácti let věku. Soužití bez jakéhokoliv závazného svazku ať na úřadě nebo v církvi - problém rozšiřující se v celé Evropě. Velké množství lidí, kteří nevěří, že je vůbec stabilní a dobré manželství možné. Jenže nebezpečí pouhého výčtu negativních jevů spočívá v tom, že sami nakonec ztratíme důvěru v dobro, v tomto případě důvěru v možnost dobrých manželství. A že se buď oddáme skepsi nebo lamentování či planému moralizování.

Bylo by dobré, kdybychom si z dnešních textů Písma o manželství především vzali jednu důležitou pravdu: dobré manželství, trvalá a věrná jednota muže a ženy byla, je a bude možná. Ať se děje cokoliv. Proč? Protože žena je pro muže "kost z mých kostí". Protože člověk je stavěn pro partnerství a to biologicky i psychicky (což by se nemělo oddělovat). Protože Bůh s tím počítá a chce, aby ti dva byli skrze manželství jedno. A nakonec - protože to Ježíš pro řád spásy, i pro dobu Nového Zákona potvrdil. Nemohl jinak - řád bytí člověka, daný Bohem, nepřišel zničit či zrušit, ale potvrdit, naplnit, pozdvihnout.

A tak tedy člověk 20. století, dnešní člověk, má šanci. Má antropologii, psychologii, historii atd. - a díky těmto vědám nemusí jen hledat "vědecké" výmluvy a omluvy pro své hříchy. Může si s jejich pomocí lépe rozumět. Může plněji chápat řád, který Bůh vložil do světa, do člověka, do vztahů. Může ho respektovat. Kdo jste tak trochu pamětníky, projděte si nevěrecké názory na manželství a všimněte si jakými prošly za posledních 30 let proměnami. Od divokých názorů anarchistů přes zrůdné názory nacismu, přes absolutní svobodě stranící názory 60. let, které viděly v manželství jen dobově podmíněnou formu, přes sexuální revoluci a její redukci manželství na sex až po věcné a střízlivé výzkumy posledních let, které jasně potvrzují nutnost respektování mnoha starých hodnot. Potvrzují nezastupitelnou roli úplné rodiny, pozitivní roli věrnosti, a některé jsou dokonce už schopny mluvit o potřebě kázně, obětavosti i zdrženlivosti. Protože poznává-li věda nepředpojatě svět, pak poznává dílo Boží a nemůže se nakonec nesetkat s jeho řádem.

Co tohle všechno znamená pro denní praxi? Nedělejme si iluze, že po jedné přednášce, knize nebo po několika letech poučování se poměry výrazně posunou směrem k ideálu. Problémy manželství se nakonec výrazně týkají celého komplexu otázek života člověka a ten se mění pomalu. Je pravděpodobné, že mnoho špatných jevů, které dnes v manželství vidíme, uvidíme ještě dlouhou dobu. Třeba i pořád. Ale jde o to, abychom tyto špatné věci nezačali považovat za běžnou normu. Abychom se s nimi nesmířili a nepodlehli jim. Křesťan by samozřejmě neměl být člověkem, který žije spíš ve snech než ve skutečnosti A také by neměl být člověkem, který ve jménu ideálu, který zná, zatracuje svět, který ideál nerespektuje. Křesťan má ideál - v tomto případě ideál manželství, jak ho zná z Písma - opatrovat jako poklad. A to jak ve svém vědomí, tak v praxi svého života. Má jasně vědět, že tento ideál je pravdou skutečnou a mocnější, než pravda o špatném stavu manželství. Mocnější právě proto, že je to ideál. Ideál totiž může někoho nadchnout. Syrová pravda o špatné skutečnosti je sice nutná, ale nadšení nebudí a někdy poslouží jako laciná omluva.

Opatrovat a realizovat ideál je tedy úkol. Jakkoliv vypadá těžce a téměř nesplnitelně, je to úkol reálný. A to proto, že vyplývá z řádu světa, jak ho Bůh zamýšlel a chtěl. Z první kapitoly Geneze víme, že všechno, co Bůh udělal bylo dobré. A tak i ve světě, zasaženém hříchem, se tato původní Boží myšlenka má uskutečnit. A uskutečnit se může, protože v Ježíši Kristu začal nový život nového světa - Boží království.


Sdílet

| Autor: Martin Kerhart | Vydáno dne 07. 10. 2018 | 168 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak. - KONTAKTY NA NÁS - ADMINISTRACE