Liturgický rok

24. neděle v mezidobí

„Ty jsi Mesiáš!“ Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?











24. neděle v mezidobí

První čtení: kniha Sirachovcova 27,33 – 28,9 (řec. 27,30 – 28,7)

Pomsta a hněv, i to jsou ohavnosti, jen hříšný člověk je chová v srdci. Kdo se mstí, zakusí pomstu Pána, on jeho hříchy uchová v paměti. Odpusť křivdu svému bližnímu, a pak i tvé hříchy budou odpuštěny, když budeš prosit. Člověk uchovává hněv proti druhému, ale od Pána hledá uzdravení? S člověkem sobě rovným nemá slitování, ale za své hříchy prosí? Živí pomstu, ač je sám jen člověk; kdo se smiluje nad jeho hříchy? Vzpomeň na konec a přestaň nenávidět, vzpomeň na hnilobu a smrt a dbej přikázání! Vzpomeň na přikázání a přestaň nevražit na bližního, vzpomeň na smlouvu s Nejvyšším a odpusť vinu!

Druhé čtení: list Římanům 14,7-9

Bratři! Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu. Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými.



Evangelium: Matouš 18,21-35

Petr přistoupil k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale třeba sedmasedmdesátkrát. Nebeské království se podobá králi, který chtěl provést vyúčtování se svými služebníky. A když s vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho dlužníka, u kterého měl deset tisíc hřiven. Protože dlužník neměl čím zaplatit, pán rozkázal prodat ho i se ženou a dětmi a se vším, co měl, a tím zaplatit. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: ‘Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím.’ A pán se nad tím služebníkem smiloval, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal se s jedním ze svých druhů ve službě, který mu byl dlužen sto denárů. Začal ho škrtit a křičel: ‘Zaplať, co jsi dlužen!’ Jeho druh padl před ním na kolena a prosil ho: ‘Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to.’ On však nechtěl, ale šel a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí. Když jeho druhové ve službě viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili. Šli a všechno to pověděli svému pánovi. Tu si ho pán zavolal a řekl mu: ‘Služebníku ničemný! Celý dluh jsem ti odpustil, protože ji mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?’ A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý dluh. Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte.“

„Ty jsi Mesiáš!“


PROSBY:

Dobrořečíme ti, všemohoucí Bože, Králi všeho světa, za to, že jsi nás hříšníky povolal, abychom poznávali tvou pravdu a sloužili tvé velebnosti.

BOŽE, CHVÁLÍME TĚ A DŮVĚŘUJEME V TEBE!

Bože, tys nám otevřel bránu milosrdenství, učiň, ať nikdy nezbloudíme z cesty života.

BOŽE, CHVÁLÍME TĚ A DŮVĚŘUJEME V TEBE!

Oslavujeme vzkříšení tvého milovaného Syna, dopřej nám, ať tento den prožijeme v duchovní radosti.

BOŽE, CHVÁLÍME TĚ A DŮVĚŘUJEME V TEBE!

Dej svým věrným pravého ducha modlitby, abychom tě chválili a abychom ti vždycky a ve všem děkovali.

BOŽE, CHVÁLÍME TĚ A DŮVĚŘUJEME V TEBE!

ZAMYŠLENÍ:

Také jste se rozhořčili nad tím tvrdým služebníkem? Právem! Přepočteme-li to na naše peníze, pak v podobenství bylo odpuštěno tomuto služebníkovi asi 170 mil. korun a on dělal rámus kvůli 300 Kč. To je nehoráznost! Jenže to podobenství není vyprávěno proto, abychom se rozhořčovali nad někým jiným. Je vyprávěno nám pro poučení. Říká-li Ježíš Petrovi, že má opustit 77krát, znamená to asi tolik, jako pokaždé, vždy, bez omezení. Odpustit vždy. To je tvrdý požadavek! Znovu a znovu po chybě neodepisovat člověka, ale dát mu příležitost, aby nás mohl i dobře překvapit. Nikdy se nemstít, neoplácet, neživit hořkost v srdci. Netrvat jen na svých nárocích, i když jsou oprávněné. Tak to má být. Lehko se to říká, těžko dělá. Kde k tomu vzít vždy motiv, důvod, sílu? Podívejme se znovu na dnešní podobenství! Jestliže jsem pochopil, co je hřích a co je Boží odpuštění, potom rozpoznám ve velkomyslném pánovi z podobenství Boha a v tom služebníku, který byl dlužen asi 170 mil. sebe! Že jsme nic tak zvláštního v životě nedostali, že jsme nebyli tak obdarováni, aby to odpovídalo oněm 170 mil.? Uvědomme si toto: ve světě, který je prolezlý zlem různých druhů, v životě, který směřuje k blízké či vzdálenější smrti, je nám nabídnuto Boží partnerství a ještě víc - Boží synovství! Podíl na Božím životě. Podíl na Boží práci ve světě! A věčná budoucnost. A my toto občas nechápeme, nejednáme jako Boží spolupracovníci, neděláme si starosti o to, co od nás chce Bůh - prostě na Boží lásku reagujeme liknavě, nerozhodně, slabě či přímo tupě. Dovedeme nevidět, odmítnout či zahodit plné Boží dobro, a tak vnášíme do světa větší nesoulad, neřád, zlo, než jsme si ochotni připustit. To je hřích: zranění lásky, která je nám Bohem nezaslouženě nabídnuta! A Bůh, který nám není ničím zavázán, jemuž jsme naopak my stále dlužni, nám dovede ochotně odpouštět! Dokáže nás svým odpuštěním znovu přijmout a vymanit z pout zla! Dává nám novou budoucnost, hříchem nezatíženou. Křesťany se můžeme nazývat mimo jiné až tehdy, když toto odpouštění sami prožijeme. To ovšem znamená, že jsme pochopili, co je to hřích a že jsme v Boží ochotu odpustit uvěřili. Jestliže tedy odpuštění prožijeme, potom se nutně musí měnit naše vztahy k bližním: jestliže vím, že jsem byl Bohem štědře obdarován, potom vůči bližnímu nemohu být skrblíkem. Nechtít odpustit, když mi je odpouštěno - to je právě tak neúnosné, jak to ukazuje podobenství.

Minule jsme uvažovali o tom, co je to církev. Dnes nám tedy vyplývá další pohled: církev není společenství dokonalých. To by byla iluze. Z pohledu dnešního evangelia je církev společenstvím hříšníků, kteří vědí, že jsou hříšníky, kterým bylo odpuštěno, a kteří se z toho jaksepatří radují. Kteří jsou tak šťastni z odpouštění, že to trvale zjasňuje jejich život a dělá to jejich vztah k druhým velkorysým. Opravdu, nemusíme namlouvat sami sobě ani druhým, že jsme bezhříšní. Byla by to lež. Přijměme poctivě svou hříšnost. Ale uvěřme stejně poctivě v odpouštění a hlasme se k němu. Nejen slovy, ale i prakticky. Aby ten, kdo s námi žije, se mohl podivit naší velkorysosti a naší upřímné snaze o odpuštění. A už teď si můžeme uvědomit, že všichni, jak tu jsme, jsme Boží odpuštění zažili. Každému z nás už Pán odpustil. I to nás spojuje. A je to zdroj trvalé radosti.

„Ty jsi Mesiáš!“



Sdílet

| Autor: Martin Kerhart | Vydáno dne 17. 09. 2017 | 218 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak. - KONTAKTY NA NÁS - ADMINISTRACE