Liturgický rok

24. neděle v mezidobí

„Ty jsi Mesiáš!“ Já ti však ze svých skutků mohu dokázat svou víru.








24. neděle v mezidobí

První čtení: Izaiáš 50,5-9a

Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou. Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben. Blízko je můj obhájce! Kdo se chce se mnou přít? Postavme se spolu! Kdo je mým protivníkem? Ať přistoupí ke mně! Hle – Pán, Hospodin mi pomáhá! Kdo mě odsoudí?

Druhé čtení: list Jakubův 2,14-18

Co to pomůže, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra spasit? Když bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: „Tak s Pánem Bohem! Zahřejte se a najezte se“ – ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, co je jim to platné? Stejně tak je tomu i s vírou: když se neprojevuje skutky, je sama o sobě mrtvá. Ale někdo by mohl říci: „Ty máš víru a já mám skutky.“ Ukaž mi tu svou víru, která je beze skutků! Já ti však ze svých skutků mohu dokázat svou víru.

Evangelium: Marek 8,27-35

Ježíš vyšel se svými učedníky do vesnic u Césareje Filipovy. Cestou se ptal svých učedníků: „Za koho mě lidé pokládají?“ Řekli mu: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za jednoho z proroků.“ Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš!“ Tu je přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali. Potom je začal poučovat, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit, ale po třech dnech že vstane z mrtvých. A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat. On se však obrátil, pohleděl na učedníky a pokáral Petra: „Jdi mi z očí, satane! Neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské.“ Ježíš si zavolal lidi i své učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho.“

„Ty jsi Mesiáš!“


PROSBY

Kriste, ty ses za nás obětoval, přijal jsi úděl služebníka a stal ses jedním z nás, veď svou Církev, aby tě následovala cestou pokory a oběti.

KRISTE, UVEĎ NÁS KŘÍŽEM DO SLÁVY SVÉHO KRÁLOVSTVÍ.

Kriste, ty ses ponížil a stal ses poslušným až k smrti, a to k smrti na kříži, nauč nás trpělivě uskutečňovat vůli našeho nebeského Otce.

KRISTE, UVEĎ NÁS KŘÍŽEM DO SLÁVY SVÉHO KRÁLOVSTVÍ.

Kriste, Bůh tě nade všechno povýšil a učinil tě Pánem všeho, dej nám vytrvalost ve víře, abychom tě nikdy nepřestávali uznávat za svého Pána.

KRISTE, UVEĎ NÁS KŘÍŽEM DO SLÁVY SVÉHO KRÁLOVSTVÍ.

Kriste, tobě mají vzdávat úctu všichni na nebi, na zemi i v podsvětí, vlej lidem svou lásku, aby žili v pokoji a oslavovali tvé jméno.

KRISTE, UVEĎ NÁS KŘÍŽEM DO SLÁVY SVÉHO KRÁLOVSTVÍ.

Kriste, každý jazyk má k slávě Boha Otce vyznat, že ty jsi Pánem života i smrti, přijmi naše zemřelé bratry a sestry do království věčné blaženosti.

KRISTE, UVEĎ NÁS KŘÍŽEM DO SLÁVY SVÉHO KRÁLOVSTVÍ.

„Ty jsi Mesiáš!“


ZAMYŠLENÍ:

Ptát se katolických křesťanů v kostele, kdo je Ježíš, to je téměř opovážlivost. Všichni vědí, že je Syn Boží, Spasitel, že je jednou z osob Nejsvětější Trojice, Syn Marie Panny. A přece se můžeme dostat do obtíží (a snad se nám to už stalo) ve chvíli, kdy se nás někdo zeptá, kým je Ježíš pro nás. A když ve chvíli, kdy řekneme Mesiáš nebo Spasitel, budeme muset odpovědět na otázku co to pro nás, pro náš život teď a zde znamená. V tu chvíli se může člověk zarazit a ptát se, jestli to, co považuje za samozřejmé, opravdu je tak samozřejmé. Je ale namístě se zeptat věřícího, co pro něho znamená, že Ježíš je Mesiáš, co mu to přináší, zda z této skutečnosti žije!

Není jistě třeba, abychom se na tomto místě pouštěli do dlouhých úvah o tom, jak toto slovo vzniklo, a jak přesně mu ve které době Židé rozuměli. Přidržme se prostě a jednoduše základního významu slova Mesiáš, který byl jasný i apoštolovi Petrovi, když Ježíše takto nazval. Mesiáš je pomazaný Hospodinův. Je to ten, koho Bůh označuje a posílá k nápravě všeho, co je ve světě zlé. K přemožení hříchu. K uvedení Božího království do dějin světa. Mesiáš není kouzelný dědeček, který mávnutím proutkem vše špatné mění v dobré. Mesiáš je zdroj dobra uprostřed zla, záchrana uprostřed nebezpečí, začátek něčeho nového, Božího, dobrého, co se nachází uprostřed hříšného světa. Trochu poeticky: je to studánka nezkalené, čisté, uzdravující vody, kterou Bůh připravil pro všechny, kdo uvěřili, přišli a začali z ní pít. A právě tady začínají pro mnohé lidi obtíže. Pro jedny je obtíž v tom, že sice v Ježíše jako spasitele věří, ale mají dojem, že s nimi to stále nic nedělá, že jsou stále stejně špatní. Druzí mají potíže v tom, že se jim zdá, že Mesiáš přišel, vstoupil do světa, ale se světem to nic nedělá. Lidé jsou stále zlí, nemoci, neštěstí, pohromy stále naplňují stránky dějin lidstva. Jak je to tedy s tím, že pomazaný Páně přišel, věříme v něho, mluvíme o spáse, a zdá se, že se nic neděje? Ta otázka je vážná, nelze ji odbýt jen tak. A tu otázku se někteří pokoušejí řešit, ale velmi nešikovně: tvrdí, že se Ježíši, který byl jistě dobrý, nepodařilo spásu uskutečnit. A že tedy musí přijít nějaký další Mesiáš, nebo kdoví co podobného. Odpověď bychom mohli najít v Janově evangeliu. Tam čteme, že Ježíš zvolal: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, proudy živé vody poplynou z jeho nitra" (Jan 37-38). V tom to právě je: nestačí vědět, kdo Ježíš je, že je Mesiáš, Pomazaným Syn Boží, Spasitel. Je také třeba přijít k němu a pít. Pít z jeho Ducha, pít a zakusit, že když se takto posiluji, není to na světě stále stejné, i když mám já sám i mí bližní mnoho chyb. Zjistit, že proudy vody živé, přes všechny mé chyby a přes všechnu mou neschopnost a nedostatečnost, oživují a posilují mne a skrze mne také působí ve světě.

Mesiáš je jedinečný, a člověk musí umět uznat, že je to nejen někdo, kdo přišel od Boha, ale někdo kdo je nám darován. Problém současných lidí se v této věci neliší příliš od problému lidí v době Ježíšově. Tehdy i dnes byli lidé, kteří si svou záchranu a spásu chtěli vyrobit sami. Kteří chtěli a chtějí najít pramen vody živé v sobě samých, ale ne pramen, darovaný Mesiášem, nýbrž pramen z vlastního díla. Právě apoštolové, v jejichž čele Petr říká "ty jsi syn Boha živého", byli lidmi, kteří toto obdarování byli schopni a ochotni přijmout. Tím vynikali, ne nějakými zvláštními schopnostmi. A toto obdarování, toto pití z pramene vody živé, změnilo jejich život. Ani dnes tomu není jinak. A kdo z nás z tohoto pramene pije, ten ví, kdo je Ježíš, kdo je Ježíš pro něj.

Sdílet

| Autor: Martin Kerhart | Vydáno dne 16. 09. 2018 | 182 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak. - KONTAKTY NA NÁS - ADMINISTRACE