Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky.
22. neděle v mezidobí
První čtení: Deuteronomiumt 4,1-2.6-8
Mojžíš řekl lidu toto: „Nyní, Izraeli, poslouchej nařízení a ustanovení, která vás učím zachovávat, abyste žili a šli obsadit zemi, kterou vám chce dát Hospodin, Bůh vašich otců. Nic nepřidáte k tomu, co vám přikazuji, a nic z toho neuberete, ale budete zachovávat příkazy Hospodina, svého Boha, které já vám přikazuji. Zachovávejte je a plňte, neboť tak budete v očích národů moudří a rozumní: uslyší o všech těchto nařízeních a řeknou: Skutečně moudrý a rozumný je tento velký národ! Neboť kde je tak velký národ, jemuž by byli bohové tak blízko, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoli ho vzýváme? A kde je tak velký národ, který by měl spravedlivá nařízení a ustanovení, jako je celé toto zákonodárství, které já vám dnes prohlašuji?“
Druhé čtení: list Jakubův 1,17-18.21b-22.27
Bratři moji nejmilejší! Každý dobrý úděl, každý dokonalý dar přichází shora, sestupuje od Otce světel, u něhož není změna ani ztemnění, jaké je působeno u hvězd otáčením. On rozhodl, že nám dá život slovem pravdy, abychom byli jako prvotiny ze všeho, co stvořil. Buďte vnímaví pro slovo, které do vás bylo vloženo jako semeno a může zachránit vaši duši. To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe. Zbožnost ryzí a bezvadná před Bohem a Otcem je toto: ujímat se sirotků a vdov v jejich tísni a uchovat se neposkvrněný od světa.
Evangelium: Marek 7,1-8.14-15.21-23
Kolem Ježíše se shromáždili farizeové a někteří z učitelů Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma. Všimli si, že někteří z jeho učedníků jedí rukama obřadně nečistýma, to je neumytýma. Farizeové totiž a všichni židé se drží podání předků a nejedí, dokud si pečlivě neumyjí ruce; po návratu z trhu nejedí, dokud se celí neopláchnou; a je mnoho jiného, co přejali a čeho se drží: omývání pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek. Proto se ho farizeové a učitelé Zákona ptali: „Proč se tvoji učedníci nechovají podle podání předků, ale jedí obřadně nečistýma rukama?“ Odpověděl jim: „Pokrytci! Dobře to o vás předpověděl Izaiáš, jak je psáno: ‘Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě. Nadarmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními.’ Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského.“ Ježíš zase k sobě přivolal zástup a řekl jim: „Slyšte mě, všichni, a pochopte! Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, nerozumnost. Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje.“
Možná, že patříme mezi ty, kteří řeknou s úlevou: to je něco! Předpisy o tom, jak se má s čím zacházet, předpisy, které vycházejí "z tradic otců" - jak mi to jde na nervy! A tady to konečně mám černé na bílém - Ježíš tohle odmítá. A říká to, co si já už dávno myslím, že totiž záleží na dobrém úmyslu, na stavu mého nitra - a ne na tom, jestli jsem dodržel všechny společenské, náboženské a já nevím jaké ještě předpisy! A snadno se můžeme cítit na straně morálních vítězů, vysoko nad zákoníky a farizeji. Ale bylo by asi rozumnější s tím pocitem vítězství a převahy tak nespěchat. Ježíš sice odmítl posedlost farizeů, se kterou hltali , dodržovali a kontrolovali nejrůznější obřadní předpisy , ale tím jeho řeč nekončí. Mluví o nitru člověka. A mluví o tom, že právě z nitra člověka vycházejí zlé myšlenky, smilství, lest, urážky, nadutost, opovážlivost... . Nic se mne z toho netýká? Ani trochu? A jestliže ano, jaké je vlastně mé nitro? Přece tím, že nemám rád všemožné předpisy a nedbám na ně není ještě řečeno, že mé nitro je čiré, čisté, v nejlepším pořádku! Není dobré si příliš rychle říci, že kdyby v mém nitru bylo něco v nepořádku, musel bych sám o tom vědět první! Nemusel. Protože ty defekty, o kterých mluví Ježíš, například chamtivost, zlovolnost, nadutost, jsou věci, které vidí spíš ten druhý na mně než já sám na sobě. A tak můžeme dojít k zajímavému zjištění: chceme-li vědět, jaké je naše nitro, zeptejme se opatrně druhých, jak nás oni vnímají. Co na nás třeba nesnášejí. Co je zraňuje. Když to uslyšíme, budeme se možná chtít v prvé fázi hájit. Bráníme se, vysvětlujeme - jim nebo sobě - jak to vlastně vidí špatně. Jak my to myslíme dobře. Jak vlastně nemůžeme jednat jinak. Jak jsme nevinní... Je dost obvyklé, že se člověk brání. Ale nemusí u toho zůstat. V "druhém kole" bych se přece jen ve světle pocitů a poznatků druhých lidí mohl podívat do sebe sama, tedy do nitra. Trochu jinak, než se obvykle dívám. A tak mohu ledacos o sobě samém zvědět a poznat. Nebude to třeba příliš příjemné. Ale bude to dobré, pokud..? Pokud nezůstanu rezignovaně nebo smutně nebo třeba i vítězně u zjištění, že "já už jsem takový". Nebo pokud nezačnu jen a jen vlastními silami měnit sám sebe. Protože ten největší odborník na změnu mne samotného je Ježíš. Ten, který "všechno činí dobré" - Mesiáš. Chybou farizeů samozřejmě nebylo to, že dodržovali ty nebo ony předpisy. Chybou farizeů bylo, že v dodržování předpisů, v "podání otců" viděli spásu. Že už vlastně od Boha, od Ježíše, od nikoho nic nepotřebovali - protože oni se "pojistili" dodržováním vnějších předpisů a co bylo uvnitř, v jejich nitru, na to nehleděli.
I když nikdo z nás není "farizejské víry", můžeme být tak či onak "farizejských mravů". To znamená, že můžeme být slepí ke kvalitě svého nitra, že můžeme být slepí k tomu, jak velmi potřebujeme my osobně Ježíše - Spasitele a to právě už teď, v tuto chvíli. A konečně můžeme se stát lidmi, kteří víc spoléhají na přesné dodržování církevních předpisů, vlastních zásad nebo nějakých jiných regulí, než na živého Boha.
PROSBY:
Kriste, náš Pane, světlo vycházející z výsosti, prvotino budoucího vzkříšení, dej, ať tě následujeme, abychom nezůstávali ve stínu smrti, ale abychom kráčeli ve světle života.
PANE, PAMATUJ NA SVŮJ LID.
Ukaž nám svou dobrotu, kterou zahrnuješ všechno stvoření, abychom ve všem viděli odlesk tvé slávy.
PANE, PAMATUJ NA SVŮJ LID.
Pane, nedopusť, abychom byli přemoženi zlem, ale učiň, ať zlo přemáháme dobrem.
PANE, PAMATUJ NA SVŮJ LID.
Tys byl při křtu v Jordánu pomazán svatým Duchem, dej, ať milost Ducha svatého vede po celý den také nás.
PANE, PAMATUJ NA SVŮJ LID.
