Liturgický rok

2. neděle v mezidobí

„Budeš se jmenovat Kéfas.“ „Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas,“ to je v překladu Petr (Skála).











2. neděle v mezidobí

První čtení: 1. kniha Samuelova 3,3b-10.19

Samuel spal ve svatyni, kde byla Boží archa. Tu Hospodin zavolal: „Samueli!“ On odpověděl: „Tady jsem.“ Běžel k Elimu a řekl: „Tady jsem, volal jsi mě.“ On pravil: „Nevolal jsem tě, vrať se a spi.“ Šel tedy spát. Hospodin zavolal podruhé: „Samueli!“ Samuel vstal, šel k Elimu a řekl: „Tady jsem, volal jsi mě.“ On odpověděl: „Nevolal jsem tě, synu můj; vrať se a spi.“ Samuel totiž neznal Hospodina, protože se mu Hospodin ještě nezjevil ve slově. Hospodin zavolal opět Samuela, potřetí. Vstal tedy, šel k Elimu a řekl: „Hle, tady jsem, volal jsi mě.“ Tu Eli pochopil, že chlapce volal Hospodin. Eli proto řekl Samuelovi: „Jdi spát. Bude-li pak volat, řekni: ‘Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá.’“ Samuel tedy šel spát na své místo. Hospodin přišel, zastavil se a volal jako dříve: „Samueli, Samueli!“ A Samuel řekl: „Mluv, tvůj služebník poslouchá.“ Samuel rostl a Hospodin byl s ním a nedopustil, aby nějaké jeho slovo přišlo nazmar.

Druhé čtení: 1. list Korinťanům 6,13c-15a.17-20

Bratři! Tělo není pro smilnění; je pro Pána a Pán pro tělo. A Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí také nás. Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Kdo se však oddá Pánu, je s ním jeden duch. Utíkejte před smilstvem! Každý jiný hřích, kterého se člověk dopustí, je mimo tělo. Kdo se však oddá smilnění, prohřešuje se proti vlastnímu tělu. Nebo nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás bydlí a kterého vám dal Bůh, a že proto už nepatříte sami sobě? Byli jste přece koupeni, a to za vysokou cenu. Oslavujte proto Boha svým tělem.

Evangelium: Jan 1,35-42

Jan stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: „Hle, beránek Boží!“ Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: „Co byste chtěli?“ Odpověděli mu: „Rabbi“ – to přeloženo znamená Mistře – „kde bydlíš?“ Řekl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těch dvou učedníků, kteří to od Jana slyšeli a šli za ním, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten nejdříve nalezl svého bratra Šimona, řekl mu: „Našli jsme Mesiáše!“ – to přeloženo znamená Kristus – a přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohlédl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas,“ to je v překladu Petr (Skála).

„Budeš se jmenovat Kéfas.“


Z listu svatého Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka, Efesanům

(Nn. 2, 2 – 5, 2: Funk 1, 175-177)

Ve svornosti jednoty

Oslavujte ve všem Ježíše Krista, který oslavil vás, abyste – dokonalí v jedné poslušnosti a poddaní biskupu a knězi – ve všem byli posvěceni.
Nepřikazuji vám to, jako bych něco znamenal. Neboť i když jsem v okovech pro jméno Ježíše Krista, nejsem v něm dokonalý. Teď však začínám být učedníkem a mluvím k vám jako k učitelům. Prospěje mi totiž, když mě posilníte vírou, napomenutím, trpělivostí a vytrvalostí. Ale protože mi láska nedá vůči vám mlčet, prosím napřed já vás, aby se vaše myšlení shodovalo s myšlením Božím. Neboť i Ježíš Kristus, náš nade vše dokonalý život, smýšlí jako Otec, a právě tak i všichni biskupové, ustanovení po všech krajích, smýšlejí jako Ježíš Kristus.
A tak je třeba, abyste žili v jednotě se smýšlením biskupovým, což také děláte. Vaše ctihodné kněžstvo, hodné Boha, je s biskupem v takové jednotě jako struny s kytarou. Proto vaše jednomyslnost a láskyplný soulad opěvují Ježíše Krista. A všichni buďte jedním sborem, abyste ve svorné harmonii, naladěni v jedné Boží tónině, jedním hlasem zpívali skrze Ježíše Krista Otci, aby vám naslouchal a z vašich dobrých činů poznal, že jste údy jeho Syna. Je tedy prospěšné, abyste vždy byli v dokonalé jednotě, a tím abyste také vždy měli podíl na Bohu.
Když jsem se já mohl za tak krátkou dobu tolik sblížit s vaším biskupem, ne po lidsku, ale duchovně, oč víc vám blahořečím za to, že jste spolu spojeni, tak jako církev s Ježíšem Kristem a jako Ježíš Kristus s Otcem, aby všechno bylo v souladné jednotě. Nikdo ať se nemýlí! Kdo není při oltáři, připravuje se o Boží chléb. A má-li modlitba jednoho či druhého takovou sílu, což teprve modlitba biskupa s celou církví?!

„Budeš se jmenovat Kéfas.“


PROSBY:

Ježíši, slunce spravedlnosti, na sklonku dne tě prosíme za celé lidské pokolení, aby se všichni stále těšili z tvého světla, kterého neubývá.

PANE, PAMATUJ NA SVŮJ LID.

Opatruj novou úmluvu, kterou jsi zpečetil svou božskou krví, a posvěcuj svou církev, aby byla neposkvrněná.

PANE, PAMATUJ NA SVŮJ LID.

Pane, pamatuj na své shromáždění, na svůj lid, v němž přebýváš.

PANE, PAMATUJ NA SVŮJ LID.

Uveď poutníky na cestu pokoje a pravého štěstí, aby ve zdraví a radosti došli k vytouženému cíli.

PANE, PAMATUJ NA SVŮJ LID.

Pane, přijmi duše zemřelých, uděl jim odpuštění a věčnou slávu.

PANE, PAMATUJ NA SVŮJ LID.

„Budeš se jmenovat Kéfas.“


ZAMYŠLENÍ:

Kolem Ježíše se pohybovalo, jak víme z evangelií, množství lidí. Někteří byli zvědaví, jiní chtěli uzdravit, někteří se zajímali o náboženské otázky, jiní asi o cokoliv, co bylo vyjímečné, mnozí se třeba jen přidali k houfu, když jim byl Ježíš sympatický. Ale jen někteří se vydali na cestu za ním. Oslovil je a oni ho následovali. Jen někteří se tedy stali učedníky. A přece se vším důrazem ukazuje evangelium, že o toto následování jde, že jde o to stát se učedníkem.

Dnešní evangelium ve velmi hutné zkratce ukazuje, jak se člověk učedníkem stává: ať už ho někdo za Ježíšem pošle, nebo se o něm doslechne, nebo ho Ježíš sám vyhledá, je ten člověk osloven a vyzván: pojď za mnou. A musí se dát do pohybu, a to nejen fyzického. Ježíš nedává sebe a své poselství jen jako přídavek k životu. Vede člověka tam, kde nebyl, uvádí ho do života, jaký doposud nevedl. Není divu, že člověk mnohdy váhá, jestli se má na takovou cestu vydat. Právem tuší, že mu Ježíš může dát jméno tak jako Petrovi, to znamená: nové poslání. Že může být vytržen z dosavadních jistot, z pocitu, že se ve světě a v životě vyzná sám nejlíp. Že by se "na stará kolena" třeba musel učit nově žít - žít podle Ježíše.

Prvé setkání s Ježíšem může být zcela náhodné nebo může být pro člověka nečekané a překvapující, jako bylo pro Natanaela. Ale ať už je to tak nebo onak - toto setkání otevírá teprve cestu k "větším věcem". V Ježíšovi je totiž opravdu nový, živý "Jákobův žebřík" - Ježíš sám spojuje nebe a zemi, lidské a božské. A člověk, který se stane jeho učedníkem, bude na tento žebřík zaveden. Uvidí "anděly sestupovat a vystupovat" - zakusí božské věci v lidském životě a pozná, jak tyto "dva světy", za sebe nezaměnitelné, v Ježíši pevně souvisí.

Učedníci si sami navzájem pomáhali k Ježíšovi - jeden ukazoval cestu druhému, než se i on s Ježíšem setkal. Tak je to stále. Někdy bychom rádi někoho k Ježíši "přistrčili". Může se to i povést. Ale rozhodující je, jestli Ježíš právě teď tohoto člověka osloví (to nezáleží na nás!) a jestli mu tento oslovený kladně odpoví. Co tedy na nás záleží? Zřejmě to, jestli ukážeme dotyčnému člověku pravdu, a to pravdu na svém životě. Jestli totiž jsme se za Ježíšem vydali, jestli jsme se stali jeho učedníky. Pokud bychom byli jen částí přihlížejícího davu (byť třeba nadšeně aplaudujícího), ukazujeme něco špatného, ukazujeme nepravdu. Ježíš nechtěl stoupence, fanoušky, ale následující učedníky. Pokud tedy jdeme za Ježíšem a s ním, pak ukazujeme, že životní cesta je takto skutečně možná. Že lze jít cestou, na které člověk dává přednost pravdě před lží, Bohu před člověkem, lásce před sobectvím, nesnadnému před snadným, kříži před zachováním života za každou cenu. Jestliže totiž jen neříkáme, že Ježíš je Vykupitel, Mesiáš, ale jestliže se On naším vykupitelem skutečně stal a my o tom víme, potom nahrazujeme mnoho řečí svědectvím vlastního života. Ukazujeme i beze slov jinou alternativu k životu, který vedou druzí. Ovšem aby tato alternativa byla věrohodná, musí být žita celým srdcem a často se musí žít dlouho, velmi dlouho, aby nemohla být považována jen za výstřednost nebo chvilkové mladické vzplanutí.

Apoštolové se vydali na cestu s Ježíšem vlastně hned, když byli osloveni. Chodili s ním dost dlouho po Galileji, ale teprve po svém odpadu a návratu (po ukřižování a vzkříšení Ježíše) a po seslání Ducha se stali svědky, stali se těmi, kdo byli schopni účinně druhé lidi uvádět na cestu za Ježíšem a upevňovat je na ní. Pokud můžeme tedy s Ondřejem říci: "nalezli jsme Mesiáše", pokud to skutečně platí pro náš život a pokud jsme se dali do pohybu za Ježíšem, pokud jsme už na cestě, pak všechno to, o čem byla řeč, může vyrůst, uskutečnit se v našem životě.


Sdílet

| Autor: Martin Kerhart | Vydáno dne 14. 01. 2018 | 351 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak. - KONTAKTY NA NÁS - ADMINISTRACE