Liturgický rok

2. neděle adventní

Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky... „Hle, já posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“









2. neděle adventní

První čtení: Izaiáš 40,1-5.9-11

Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho špatnost, odčiněna jeho nepravost, vzal z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá: „Na poušti připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezky našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je křivé, ať se napřímí, co je drsné, ať se narovná! Hospodinova velebnost se zjeví a každé tělo společně uzří, že mluvila Hospodinova ústa.“ Vystup na vysokou horu, ty, který hlásáš pro Sión radostnou zvěst, pozdvihni mocně svůj hlas, ty, který hlásáš pro Jeruzalém radostnou zvěst! Pozdvihni svůj hlas a neboj se; řekni judským městům: „Hle, váš Bůh!“ Hle, Pán, Hospodin, přichází s mocí, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu a před sebou má svůj zisk. Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem shromažďuje beránky, ve svém klínu je nese, březí ovce šetrně vede.

Druhé čtení: 2. list Petrův 3,8-14

Jednu věc, milovaní, nesmíte přehlédnout: že je u Pána jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. Ne že by Pán otálel splnit to, co slíbil, jak ho někteří lidé obviňují z otálení, ale je k vám shovívavý, protože nechce, aby někdo zahynul, naopak chce, aby se všichni dali na pokání. Ten den Páně však přijde jako zloděj a tehdy nebesa náhle s rachotem pominou, živly se stráví žárem i země a všechno, co se na ní bude nalézat. A tak všechno vezme za své. Jak vám proto musí ležet na srdci, abyste žili svatě a zbožně, a tak očekávali a urychlovali příchod toho Božího dne, kdy se nebesa stráví v ohni a živly rozplynou v žáru. Ale my čekáme – jak on to slíbil – nová nebesa a novou zemi, kde bude mít svůj domov spravedlnost. Když tedy na to musíte čekat, milovaní, horlivě se snažte, abyste byli před ním bez poskvrny a bez úhony v pokoji.

Evangelium: Marek 1,1-8

Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím: Je psáno u proroka Izaiáše: „Hle, já posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“ Když Jan Křtitel vystoupil na poušti, hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Vycházel k němu celý judský kraj a všichni jeruzalémští obyvatelé, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a při tom vyznávali své hříchy. Jan nosil šat z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás. Živil se kobylkami a medem divokých včel. Kázal: „Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.“

Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky...


PROSBY:

Pane Ježíši Kriste, stal ses člověkem a ukázal jsi světu slávu svého božství, kéž tvůj příchod je pro nás zdrojem života.

PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.

Tys na sobě pocítil naši slabost, měj proto s námi slitování.

PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.

Při svém prvním příchodu ses ponížil a vykoupil jsi svět z hříchu, až přijdeš podruhé ve své slávě, vysvoboď nás ze všeho, co jsme hříchem zavinili.

PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.

Ty žiješ a všechno řídíš, ve své dobrotě učiň, ať dosáhneme věčného dědictví.

PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.

Ty sedíš po Otcově pravici, dej, ať zemřelí spatří tvou tvář, aby se radovali v tobě.

PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.

ZAMYŠLENÍ:

Křesťané jsou občas podezíráni nebo obviňováni z toho, že jejich učení znamená únik. Že neberou svět dost vážně, že se o něj moc nestarají, protože se těší do nebe a je jim celkem jedno, jak to tady dopadne. A jejich kritikové nezřídka mluví, jako by nesli na svých bedrech tíhu celého světa, jeho celou budoucnost. Nebylo by dobré, kdybychom tuto kritiku odmítli bez pořádného zamyšlení. Únik je mnohdy svůdný. Bůh je krásný a člověk všelijaký. Tento svět je šedivý, často nepříjemný a nebezpečný, "zbožný svět" je nezřídka plný vůní, milý a bezpečný.

Je snadné opustit trpkou nebo obtížnou přítomnost ve jménu krásné budoucnosti - a je to svůdné. Jak ale vypadá ta budoucnost, kterou křesťanství hlásá? Co vlastně hlásá "směrem kupředu"? Ráj nebo soud? Útěchu nebo výstrahu? Poselství biblických textů dnešní neděle by se dalo shrnout do slova: přijde. Tedy On, Ježíš. Křesťanství směrem do budoucnosti neohlašuje především něco, ale především někoho. A ten, který přijde, nás miluje - už teď. A tak jeho příchod může začínat také už teď. Je tedy třeba s Izaiášem připravit cestu. Tehdy proto, aby mohl Bůh přijít a vyvést národ z Babylonu do jeho vlastní, Bohem darované, země. Dnes - především proto, aby mohl Pán přijít a křtít Duchem a ohněm. Každou generaci nově. Každého člověka nově. To, co bylo v dějinách uskutečněno jednou provždy, totiž příchod Spasitele a osvobození, které přináší, se neopakuje, ale musí se nově a nově v každé generaci stávat pro reálné lidi přítomným - uskutečněním. A tento první příchod otevírá v lidských dějinách dveře příchodu druhému, totálnímu a definitivnímu. Kdy to bude? To nevíme, to neví nikdo dnes, tak jako to nevěděl nikdo ze čtenářů druhého listu Petrova. Ale to vcelku nepotřebujeme vědět.

Mnohem naléhavěji potřebujeme dvě jiné věci. Především to, aby Pán přišel k nám, přesněji ke mně. Má spása se mimo mne neuskuteční: Já musím být pokřtěn Duchem, křtem Kristovým. Ve mně se tato skutečnost musí stát živou. Mně je dáván také čas k pokání, který není neomezený. Já musím být osvobozen. A pro co osvobozen? Jistě v prvé řadě pro tento život. Abych ho žil beze strachu, bez deformací z obavy, že mi něco unikne. Osvobozen k činné lásce a plnému rozvinutí mého lidství. Ale nejen to, potřebuji být osvobozen pro nové nebe a novou zemi. Tato zvěst mne neopravňuje k nezodpovědnosti života. Písmo přece jasně mluví o tom, že co jsme neudělali jednomu z nejmenších, neudělali jsme Kristu. Mluví o tom, že duši, která zahyne mou vinou, bude Bůh z mé ruky vymáhat. Mluví o úkolu zacházet dobře s celým stvořením, které Bůh člověku odevzdal. Ale osvobozuje nás od strachu, že budoucnost bude tvořena jen a pouze tím, co vykonáme. A od strachu, že bude stále tak nedokonalá, jak jsme nedokonalí my. Nejsme ale už zase jednou nohou v nepatřičném optimismu? Vždyť evangelium mluví také o znameních, katastrofách, utrpeních, o věcech, které konec předcházejí? Zde je třeba zřejmě rozlišit dvě věci, které k sobě patří, ale které nejsou totožné, a to: znamení druhého příchodu a druhý příchod sám. Nebo: tento svět s jeho dějinami a závěr těchto dějin, do nichž zjevně a plně vstupuje Kristus.

O tomto světě si nemusíme a ani nemůžeme dělat iluze. Je v něm mnoho zlého. Toto zlo přináší zlé ovoce. Každý člověk, rodina, národ, čas od času trpí, někdy víc, někdy méně. To bylo a zřejmě bude, i kdybychom chtěli dělat vše pro to, aby toho bylo co nejméně. Jestliže boj mezi zlem a dobrem, mezi Božím odpůrcem a Božími věrnými, už vrcholí, sotva najisto rozhodneme. Lidé si mnohokrát mysleli, že tomu tak je, a jednou to skutečně nastane. Je to teď? Řeknu provokativní větu: na tom nezáleží. Že nevedeme boj jen proti obyčejným lidským věcem, to už věděl sv. Pavel v listě Efesanům (6,12) - a dodnes to nikdy nepřestalo platit. A že v tomto boji jde o naši věčnost i o náš současný život, to platilo také ve všech generacích. A jestliže to v některé vypadalo tak, jakoby bylo možné se oddat poklidnému spánku, nebyla to pravda. Brzy se to ukázalo.

Není třeba si minulost idealizovat, i když to snad kdekdo dělá - máme k tomu sklon. Právem lidé dnes vědí, že zlo, znásobené lidským věděním, lidskou vědou a technikou a lidskou pýchou, která používá jakýchkoliv nástrojů, může přinést odpovídající ovoce. Tedy ovoce zla, násobené lidským pokrokem a lidskou pýchou. Není snad třeba si ani vymýšlet nějaké zvláštní Boží tresty. Kde je ale náš křesťanský optimismus při těchto chmurných vyhlídkách? Řekl bych, že právě uvnitř, uprostřed nich, pokud s evangeliem vstoupíme také do nich. Evangelium především znamená záchranu teď hned pro toho, kdo uvěří. Teď je osvobozen od propadnutí zlu, od strachu, atd..., jak bylo řečeno výše. Tato šance je tu pořád, dokud bude evangelium hlásáno. A setkání s důsledky zla může (ale nemusí!) na pravdu evangelia jaksi odkrýt výhled. Nemusí, opakuji, protože člověk může vždy propadnout slepotě anebo naprosté skepsi. Ale evangelium znamená také osvobození ze strachu z budoucnosti, ze strachu často ochromujícího. Protože jasně a jednoznačně ukazuje budoucnost jako Boží, ukazuje nakonec na nové nebe a novou zemi. I kdyby tedy tato země pominula a to už za mého života.

Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky...



Sdílet

| Autor: Martin Kerhart | Vydáno dne 09. 12. 2017 | 558 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak. - KONTAKTY NA NÁS - ADMINISTRACE