Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit.
15. neděle v mezidobí
První čtení: Ámos 7,12-15
Amasjáh, kněz v Betelu, řekl Amosovi: „Vidoucí, seber se a uteč do judské země, tam se živ a tam prorokuj! V Betelu už prorokovat nesmíš, neboť zde je králova svatyně a říšský chrám.“ Amos odpověděl Amasjáhovi: „Nejsem prorok ani prorocký učedník, jsem pastýř a pěstitel smokvoní. Hospodin mě vzal od stáda a řekl mi: ‘Jdi a prorokuj mému izraelskému lidu!’“
Druhé čtení: list Efesanům 1,3-14
Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce; ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném Synu. V něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost, kterou nám tak bohatě projevil s veškerou moudrostí a prozíravostí: seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, jak se mu to líbilo a jak si to napřed sám u sebe ustanovil, až se naplní čas pro dílo spásy: že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi. A skrze něho jsme se stali Božím majetkem, jak jsme k tomu byli předem určeni úradkem toho, který vše působí podle rozhodnutí své vůle. Tak máme sloužit k tomu, aby se šířila chvála o jeho božské velebnosti, my, kteří jsme už dříve kladli své naděje do Mesiáše. Skrze něho se dostalo i vám potvrzení od slíbeného Ducha svatého, když jste přijali slovo pravdy, radostnou zvěst o své spáse, a když jste v něho uvěřili. Duch je zárukou, že nám jednou připadne dědictví. Tak se dovrší naše vykoupení, protože si nás Bůh získal jako svůj majetek, abychom sloužili ke chvále jeho božské velebnosti.
Evangelium: Marek 6,7-13
Nařídil jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, ani aby si neoblékali dvoje šaty. Řekl jim: „Když přijdete někam do domu, zůstávejte tam, dokud se odtamtud nevydáte zase dál. Když vás však na některém místě nepřijmou a nebudou vás chtít slyšet, při odchodu odtamtud si vytřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“ Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.
ZAMYŠLENÍ:
Minulou neděli jsme četli v evangeliu, jak Ježíš neuspěl v Nazaretě. Tam se sice podivili jeho slovům a činům, ale potom si uvědomili, že byl vlastně jedním z nich, že znají celé jeho příbuzenstvo a odmítli uznat, že by Ježíš mohl přinášet něco od Boha, že by mohl být tím, v kom jedná Bůh. Neuvěřili mu. Pro nás může být ale trochu překvapivé, že hned na tento neúspěch navazuje u Marka zpráva o rozesílání učedníků. Ježíš se nestáhl, naopak rozesílá svých dvanáct, nepůsobí v té chvíli jenom sám. Není to ale tak divné. Ježíš měl své poslání od Boha, svého Otce. Bylo to poslání pro lidi a pokud Bůh toto poslání neodvolal, nebylo možné od něho ustoupit, ať už by měl nebo neměl v Nazaretě úspěch. A v čem toto poslání v jádru spočívá? Podívejme se, s čím, s jakým úkolem, posílá Ježíš učedníky do světa. Jejich poslání je hodně specifické. Dal jim moc nad nečistými duchy. Poslal je, aby tyto duchy vyháněli, volali k obrácení, uzdravovali. Tedy - poslal je, aby pokračovali v jeho, Ježíšově poslání, aby osvobozovali člověka od zla. Ne od zla, které by mohlo člověka ohrozit zvenčí - od pomluv, záplav a zlomených nohou, ale od zla, které člověka ovládá zevnitř, které je schopno podrobit si mnohé jeho dobré vlastnosti a úplně je převrátit. A to, že učedníci mají jít bez mošny, bez zásob, atd., tedy bez zajištění, to jen podtrhuje skutečnost, že mají jít v síle Boží, v naprostém spolehnutí na něho, protože bez něho zápas se zlem nelze vyhrát.
Abychom si mohli toto evangelium správně "přisvojit", musíme si uvědomit, že Ježíš neposílá jen jáhny, kněze a biskupy. Může poslat a zřejmě posílá každého křesťana - alespoň někdy - aby v Ježíšově moci a síle osvobozoval druhé od zla, aby jim přinášel toto úplné uzdravení. A má na to křesťan kvalifikaci? Jistě! Je křtěn a biřmován, to je víc než dost. Ale přece je ještě něco třeba. Má-li se člověk utkat se zlem, nesmí zlu ani trochu patřit. To znamená - musí být nejen smířen s Bohem, žít v jeho odpuštění, musí se se zlem rozejít. Vzdát se ho. Nechtít s ním mít nic společného a nic dobrého od zla nečekat. To ovšem není totéž jako být dokonalým. Dokonalí nebudeme, i když se o to musíme snažit. Ale zla se zříct musíme, to je vlastně podmínkou křtu. Jen tak nás může Bůh použít ke Kristovu dílu osvobození.
Uvažme, že za všemi možnými závažnými i méně závažnými problémy našeho světa a našeho života je jeden zásadní boj. Boj mezi dobrem a zlem, přesněji boj překážeče božího, Satana, proti Bohu. Je to boj, který je v zásadě rozhodnut - Ježíšovo vzkříšení je znamením vítězství, v Ježíši Bůh zvítězil v tomto světě v boji se zlem. Ale v případě každého jednotlivého člověka se bojuje o tohoto jednotlivého člověka. Člověk může být Kristův, Kristem uzdraven, osvobozen, tedy vykoupen a to znamená vítězství. Nicméně člověk je strháván taky na druhou stranu, na stranu zla a je zlem okupován, poután, poškozován. Tento boj neprobíhá jen vedle nás, ten probíhá v nás. A tento boj za nás nikdo nemůže vybojovat tak, aby se nás netkl. Máme a budeme mít své chyby a budeme proti nim bojovat, to je jisté. Ale zásadně důležité je to, komu patříme - kde stojíme a kde je naše srdce. Stojí-li člověk oběma nohama na pozici zla, je to velmi zlé. Ale stojí-li člověk jednou nohou na pozici dobra a druhou na pozici zla, není to o moc lepší. Je tu pak nebezpečí, že slouží dvěma pánům - to ovšem nejde. Je tu nebezpečí, že se zřítí do propasti, která mezi zlem a dobrem leží - to je pak tragédie. Přes všechny naše chyby se musíme dokázat zla zřeknout, stát oběma nohama v pravdě evangelia a být srdcem na pozici Boží. Získáme tak pokoj a svobodu. A jsme pro Boha použitelní - může nás posílat, abychom se utkali se zlem, abychom druhým přinášeli osvobození. Křesťanství může mnoho dobrého v oblasti kultury, charity, lidských vztahů. Ale pokud nebojuje svůj boj se zlem, je solí neslanou.
Díky tobě, Bože, za to, že zjevuješ svou moc ve všem stvoření a na běhu světa ukazuješ svou prozřetelnost.
BOŽE, PROKAZUJ NÁM STÁLE SVOU LÁSKU.
Skrze svého Syna, hlasatele pokoje a vítěze na kříži, vysvoboď nás od zbytečného strachu a zoufalství.
BOŽE, PROKAZUJ NÁM STÁLE SVOU LÁSKU.
Dej všem, kdo milují spravedlnost a snaží se o ni, ať poctivě spolupracují na budování světa v pravém míru.
BOŽE, PROKAZUJ NÁM STÁLE SVOU LÁSKU.
Ujmi se utlačovaných, vysvoboď zajaté, potěš ubohé, dej chléb hladovějícím, posilni slabé, na všech učiň zjevným vítězství kříže.
BOŽE, PROKAZUJ NÁM STÁLE SVOU LÁSKU.
Svého Syna mrtvého a pohřbeného jsi podivuhodně vzkřísil k slávě, dej, ať i naši zemřelí přejdou s ním do věčného života.
BOŽE, PROKAZUJ NÁM STÁLE SVOU LÁSKU.
