Liturgický rok

14. neděle v mezidobí

Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží. Žeň je sice hojná, ale dělníků málo.








14. neděle v mezidobí

První čtení: Izaiáš 66,10-14c

Plesejte s Jeruzalémem, jásejte nad ním, všichni, kdo ho milujete, radujte se s ním, radujte se, všichni, kdo jste nad ním naříkali, abyste sáli do sytosti z prsu, který utěšuje, abyste pili s rozkoší ze zdroje jeho slávy. Neboť tak praví Hospodin: „Hle, přivalím na něj blaho jako řeku, jako roz-vodněný potok slávu národů. Budete sát, ponesou vás na zádech a na klíně vás budou laskat. Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším, v Jeruzalémě naleznete útěchu. Uvidíte to a vaše srdce se zaraduje, jak tráva vypučí vaše kosti. Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících.“

Druhé čtení: list Galaťanům 6,14-18

Bratři! Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření. A na všechny, kdo se v jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na pravé Boží Izraelity. A pro budoucnost ať mě už nikdo s těmi věcmi neobtěžuje! Vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi. Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, bratři! Amen.

Evangelium: Lukáš 10,1-12.17-20

Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát učedníků, poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: ‘Pokoj tomuto domu!’ Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: ‘Přiblížilo se k vám Boží království!’ Když přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: ‘I ten prach, který se nám ve vašem městě přichytil na nohou, vám tu střásáme. To si však pamatujte: Přiblížilo se Boží království!’ Říkám vám: Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému městu.“ Dvaasedmdesát učedníků se vrátilo a s radostí řekli: „Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!“ Odpověděl jim: „Viděl jsem sa-tana padnout jako blesk z nebe. Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a přemáhat všechnu nepřítelovu sílu a vůbec nic vám nebude moci uškodit. Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte z toho, že vaše jména jsou zapsána v nebi.“

Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.


ZAMYŠLENÍ:

Zeptejme se sami sebe: chtěli bychom být takto vysláni jako Ježíšovi učedníci? Tak, jak o tom mluví evangelium? Bez jakéhokoliv zajištění? A jen s Ježíšovým slovem? Jistěže si dovedeme celkem snadno a rychle vysvětlit, že to tak nejde. Že potřebujeme mnoho věcí pro život nebo pro službu v církvi, bez kterých se dnes neobejdeme. Farář, obcházející venkovské farnosti pěšky, bez mošny a bez opánků, tedy bos, by asi mnoho neuspěl. Ale evangelium není psáno proto, abychom z něho vyvozovali absurdní závěry. Je přece jen psáno proto, aby mu člověk rozuměl, aby ho bral vážně, aby ho přetavil do svého života. Takže se musíme ptát: o čem vlastně dnešní evangelium je? Jak máme rozumět Ježíšově výzvě: "Proste pána žně ... o dělníky"? A konečně - jak je to s posláním těch, kdo mají nést dál evangelium? Především ti poslaní nemají na starosti všechno. Mají jít tam, kam chce Pán sám přijít. K těm, které chce oslovit. A je jim předem řečeno, že zřejmě všude neuspějí a že nejsou posláni jen do přátelského prostředí, tedy jako ovce mezi vlky. Nejsou posílání jen tam, kde budou najisto přijati. Mají počítat s neúspěchem. Jistotu však mají v tom, že jsou poslání Mesiášem. Že to není jejich poplašený nápad. Není možné tedy obejít otázku: zda a kde má dnes Pán takovéto lid? Najde je? Kdo jsou tito dělníci? Jen kněží? To jistě ne! Mezi nevěřící, neznající evangelium, mezi ty, kam chce Pán přijít, jsou posláni především laici, křesťané, žijící ve světě, stýkající se se sousedy, příbuznými, známými, spolupracovníky. Ti, kdo byli křtem, biřmováním a dalšími Božími dary obdarováni pro dobrý křesťanský život ve světě, pro schopnost být Kristu svědky a tak mu připravovat cestu. Každý z nás, kdo je Kristův, je někam poslán, vyslán, jde tam, kam chce sám Pán přijít. A nemusí jít o nijak mimořádné úkoly, jde jen o běžné okolnosti života. Je však třeba jít tak, jak o tom čteme v evangeliu. Bez měšce, bez mošny, bez opánků. Jak tomu rozumět? Tak, jak tomu měli rozumět Ježíšovi učedníci. Ti se měli vydat na cestu bez zdržování a bez zajištění. Odkázání na to, co dostanou, s vědomím, že také nemusí uspět. Jak jsme na tom my dnes? Jistě, máme peněženku, tašky a několikeré boty. Ale chceme-li připravovat v této zemi Kristu cestu, pak jsme bezmocní, bezbranní a chudí podobně, jako Kristovi učedníci. Nemáme nic, čím bychom si zaplatili jistotu, že budeme úspěšní. Vůbec nevíme, jak dopadneme. Jsme bosí jako otroci v Izraeli - před těmi, kdo Krista neznají, možná nic neznamenáme. A toto všechno by nás nemělo odradit, naopak, to nám může dodat důvěru. Důvěru v moc a sílu Boží, která se má v nás projevit. Důvěru v bohatství Ježíše Krista, který chce k těm, kdo ho neznají, přijít. Není tedy třeba, abychom se báli a vymlouvali, že jsme neschopní, nevýznamní, chudí a nezajištění ve své službě evangeliu. Je třeba jediné: abychom byli skutečně Kristovými učedníky a bychom se jím opravdu nechali den po dni posílat. Bez strachu, že se něco stane, když neuspějeme, bez představy, že si svou úspěšnost ve svědectví evangeliu musíme zajistit. Bůh je podle našich měřítek marnotratným rozsévačem. Rozsévá všude možně a ví, že někde se semeno uchytí tak, že přinese opravdový užitek. Připojme se tedy k němu. Buďme s našimi bližními a přinášejme jim zvěst evangelia, zvěst o odpouštějící Boží lásce k člověku, zvěst o Boží budoucnosti. S klidem a mírností a s vědomím, že Ježíšovu zvěst máme přinášet, ale nesmíme ji vnucovat. Nejsme-li přijati, jděme dál. Je možné, že po čase uspěje někdo jiný. Bůh má přece více možností než my.

„Stačí ti moje milost ..."


PROSBY:

Kriste, náš Pane, světlo vycházející z výsosti, prvotino budoucího vzkříšení, dej, ať tě následujeme, abychom nezůstávali ve stínu smrti, ale abychom kráčeli ve světle života.

KRISTE, KRÁLI SLÁVY, BUĎ NAŠÍM SVĚTLEM A RADOSTÍ.

Ukaž nám svou dobrotu, kterou zahrnuješ všechno stvoření, abychom ve všem viděli odlesk tvé slávy.

KRISTE, KRÁLI SLÁVY, BUĎ NAŠÍM SVĚTLEM A RADOSTÍ.

Pane, nedopusť, abychom byli přemoženi zlem, ale učiň, ať zlo přemáháme dobrem.

KRISTE, KRÁLI SLÁVY, BUĎ NAŠÍM SVĚTLEM A RADOSTÍ.

Tys byl při křtu v Jordánu pomazán svatým Duchem, dej, ať milost Ducha svatého vede po celý den také nás.

KRISTE, KRÁLI SLÁVY, BUĎ NAŠÍM SVĚTLEM A RADOSTÍ.

Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.



Sdílet

| Autor: Martin Kerhart | Vydáno dne 07. 07. 2019 | 228 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak. - KONTAKTY NA NÁS - ADMINISTRACE