Liturgický rok

10. neděle v mezidobí

Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka. Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka.











10. neděle v mezidobí

První čtení: Genesis 3,9-15

Když Adam pojedl ze stromu, zavolal na něj Hospodin Bůh a řekl mu: „Kde jsi?“ On odpověděl: „Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, že jsem nahý, a proto jsem se skryl.“ Bůh řekl: „Kdopak ti pověděl, že jsi nahý? Jistě jsi jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst!“ Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“ Hospodin Bůh se zeptal ženy: „Cos to udělala?“ Žena odpověděla: „Had mě svedl, a tak jsem jedla.“ Tu řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protože jsi to udělal, buď zlořečený mezi všemi krotkými i divokými zvířaty. Budeš se plazit po břichu a žrát prach po všechny dny svého života. Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti rozdrtí hlavu, zatímco ty budeš šlapat po jeho patě.“

Druhé čtení: 2. list Korinťanům 4,13 – 5,1

Bratři! Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v Písmu: „Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil“, věříme i my, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a společně s vámi nás postaví před něho. Všecko to se přece děje pro vás: čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet lidí bude potom projevovat vděčnost k Boží oslavě. A proto neklesáme na mysli. Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje, neboť nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy, protože nám neleží na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně. Víme totiž, až bude stržen stan, v kterém tady na zemi bydlíme, že nám Bůh dá obydlí jiné. Ne dům udělaný lidskýma rukama, ale věčný v nebi.

Evangelium: Marek 3,20-35

Ježíš vešel do jednoho domu a znovu se shromáždil zástup lidu, takže se nemohli ani najíst. Jakmile o tom uslyšeli jeho příbuzní, vypravili se, aby se ho zmocnili; říkalo se totiž, že se pomátl na rozumu. Učitelé Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma, tvrdili o Ježíšovi: „Je posedlý Belzebubem. Vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů.“ Zavolal si je a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může satan vyhánět satana? Je-li království v sobě rozdvojeno, takové království nemůže obstát. Je-li dům v sobě rozdvojen, takový dům nebude moci obstát. Jestliže satan vystoupil proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, ale je s ním konec. Nikdo přece nemůže vniknout do domu siláka a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka napřed nespoutá. Teprve potom mu dům může vyloupit. Amen, pravím vám: Všechno bude lidem odpuštěno, hříchy i rouhání, kterých se dopustili. Kdo by se však rouhal Duchu svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem.“ To řekl proto, že tvrdili: „Je posedlý nečistým duchem.“ Přišla jeho matka a jeho příbuzní. Zůstali stát venku a dali si ho zavolat. Kolem sedělo plno lidí. Řekli mu: "Tvoje matka a tvoji příbuzní se venku po tobě ptají!" Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji příbuzní?" A rozhlédl se po těch, kteří seděli dokola kolem něho, a řekl: "To je má matka a to jsou moji příbuzní! Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka."

Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka.


PROSBY:

Ježíši, slunce spravedlnosti, na sklonku dne tě prosíme za celé lidské pokolení, aby se všichni stále těšili z tvého světla, kterého neubývá.

PANE, PAMATUJ NA SVŮJ LID.

Opatruj novou úmluvu, kterou jsi zpečetil svou božskou krví, a posvěcuj svou církev, aby byla neposkvrněná.

PANE, PAMATUJ NA SVŮJ LID.

Pane, pamatuj na své shromáždění, na svůj lid, v němž přebýváš.

PANE, PAMATUJ NA SVŮJ LID.

Uveď poutníky na cestu pokoje a pravého štěstí, aby ve zdraví a radosti došli k vytouženému cíli.

PANE, PAMATUJ NA SVŮJ LID.

Pane, přijmi duše zemřelých, uděl jim odpuštění a věčnou slávu.

PANE, PAMATUJ NA SVŮJ LID.

Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka.


ZAMYŠLENÍ:

„Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl“ (Mk 3,20). „Z každého náboženství kousek, ale fanatikem nebudu,“ s tímto smýšlením jsem vstupoval na biskupské gymnázium jako nevěřící. Už po půl roce jsem připustil, že bych se mohl nechat pokřtít, vždyť „to neuškodí“. A v deníku mám po dalším půlroce zapsáno: „Dnešní den je v mém životě zapsán zlatem, neboť jsem byl očištěn od svých hříchů. Byl jsem pokřtěn. Bylo to nádherné.“ Rodiče mi dali určitou volnost, protože křest prý ještě nikoho nezkazil. Znám však případy, kdy to tak hladké mladí nemají. Strach z toho, že věřící bude zotročen a zmanipulován je veliký.
Rovněž věřící, který se setká s Pánem, zamiluje si ho, chce prohloubit svůj vztah s ním, chce žít více pro církev, to také nemusí mít jednoduché. Posměšky, zákazy, naschvály. Jak odlišit skutečnou obavu nevěřících o naše duševní a duchovní zdraví od jejich zápasu proti Bohu? Jak rozlišit zdravou víru od výstřelků, které nás a naše okolí deformují? Jaké kritérium najít pro hledání priorit: rodina nebo víra? Víru rád definuji jako vztah k Bohu. Čím je hlubší, tím více času svému životnímu nebeskému partneru věnujeme: každý den. Víra není závislá na dalších aktivitách, jde spolu s nimi. Jako například manželství nestojí jako překážka práci, přátelství studiu. Bůh nikdy nestojí v cestě vztahům. Ba naopak čím více věříme, doufáme a milujeme Boha, tím více milujeme konkrétní lidi, kteří tvoří naše bezprostřední okolí. Plody vztahu k Bohu jsou přeci: „Láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání“ (Gal 5,22-23). Víra v Boha nás vede k lásce, která se stává darem, slouží, obětuje se, považuje druhého za lepšího, raduje se z dobrých, ušlechtilých, krásných vztahů, událostí a věcí.
Někdy nelze přesvědčit logickými argumenty, že jsme se nepomátli, že naše víra není fanatická, umanutá, že nejsme zmanipulovaní nějakou ideologií nebo demagogií, že modlitba, společenství křesťanů, služba mimo hranice svého domova není na úkor intenzity vztahů s nejbližšími. Pokud to nejde, přichází na řadu kříž, který máme nést dost možná i mnoho let.
Pokud však jsou námitky a připomínky těch, kteří nás milují pravdivé? Pokud jsme otevřeni radě věřících, kteří nám napovídají, že v našem jednání je něco nemocného, pomýleného, přehnaného, pak je potřeba zpytovat svědomí a hledat nápravu, pročištění, uzdravení. Pustit se iluzí a hledat reálné ideály.

Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka.


Z listu svatého Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka, Římanům

(Inscriptio, nn. 1, 1-2, 2: Funk 1, 213-215)

Nechci se líbit lidem, ale Bohu

Ignác, zvaný též Theoforos, církvi, která došla slitování ve velikostí nejvyššího Otce a jeho jediného syna, Ježíše Krista, církvi milované a osvícené z vůle toho, který chce všechno, co chce láska Ježíše Krista, našeho Boha; církvi, která zaujímá přední místo v celém území Římanů, církvi bohumilé a ctihodné, zasluhující blahoslavenství a chválu, hodné dosáhnout zaslíbení a svatosti, církvi stojící v čele společenství lásky, církvi, jejímž zákonem je Kristus a která nese jméno Otcovo. Tu zdravím ve jménu Ježíše Krista, syna Otcova, a všem, kteří jsou tělem duší zajedno s každým jeho přikázáním, a nic je nemůže odloučit od plnosti Boží milosti a jsou prosti jakékoli falše, přeji plnost nejčistší radosti v Ježíši Kristu, našem Bohu.
Modlil jsem se k Bohu, abych směl spatřit vaše bohumilé tváře; velmi usilovně jsem prosil, abych toho dosáhl. A teď spoután pro Krista Ježíše doufám, že vás opravdu budu moci pozdravit, uzná-li mě Bůh ze své vůle za hodna dojít cíle. Počátek už se zdařil, teď jen abych dosáhl té milosti a bez překážek došel svého údělu. Bojím se ovšem vaší lásky, aby mi neuškodila. Neboť pro vás je snadné, co chcete učinit, mně však bude obtížné dosáhnout Boha, pokud vy mne neušetříte.
Nechci, abyste se hleděli zalíbit lidem, ale abyste se líbili Bohu, jako se ostatně už líbíte. Neboť já už nikdy nebudu mít takovou příležitost dosáhnout Boha, a vy nemůžete udělat nic lepšího, než když budete mlčet. Když tedy o mně pomlčíte, stanu se slovem Božím; dáte-li však průchod své lásce k mému pozemskému životu, budu dále jen lidským hlasem. Nic většího mi nemůžete dát, než abych byl obětován Bohu, dokud je oltář připraven, abyste v lásce sborem zpívali Otci v Ježíši Kristu, protože Bůh ve své milosti přivedl syrského biskupa z východu na západ. Je dobré zapadnout světu a vyjít v Bohu.


Sdílet

| Autor: Martin Kerhart | Vydáno dne 10. 06. 2018 | 266 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak. - KONTAKTY NA NÁS - ADMINISTRACE