Jděte a oznamte Janovi.
3. neděle adventní
První čtení: Izaiáš 35, 1-6a. 10
Zaraduje se vyprahlá step, zajásá a vykvete poušť. Jak narcis bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská.
Bude obdařena nádherou Libanonu, krásou Karmelu a Šaronu. Můj národ uvidí slávu Hospodina, vznešenost našeho Boha.
Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte! Malomyslným řekněte: "Vzmužte se, nebojte se!
Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!" Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých.
T'u poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého. Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin, s jásotem přijdou na Sión, věčné veselí bude jim věnčit hlavy, dojdou radosti a veselí, prchne starost a vzdychání.
Druhé čtení: list Jakubovi 5, 7-10
Bratři, vydržte všechno trpělivě až do té doby, kdy přijde Pán. Podívejte se na rolníka, jak čeká na drahocennou úrodu! Čeká na ni trpělivě, až přijde podzimní a jarní déšť. Vydržte i vy trpělivě a posilněte své srdce, neboť příchod Páně je blízko.
Nestýskejte si, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli souzeni. Hle, soudce už stojí přede dveřmi! Vezměte si, bratři, za vzor v utrpení a trpělivosti proroky, kteří mluvili jménem Páně.
Evangelium: Matouš 11, 2-11
Jan (Křtitel) slyšel ve vězení o Kristových činech. Poslal tedy k němu své učedníky s dotazem: "Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?" Ježíš jim odpověděl: "Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst. A blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou."
Když odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: "Co jste vyšli na poušť vidět? Snad rákos, zmítaný větrem? Nebo co jste vyšli vidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Ti, kdo nosí jemné šaty, jsou přece v královských palácích. Proč jste tedy vyšli? Vidět proroka? Ano, říkám vám, víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: 'Já posílám svého posla před tvou tváří, aby připravil cestu před tebou.' Amen, pravím vám: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on."
Z kázání svatého Augustina, biskupa
(Sermo 293, 3: PL 1328-1329)
Jan byl hlasem, Kristus Slovem
Jan byl hlas, Pán však na počátku byl Slovo. Jan hlasem ve vymezeném čase, Kristus Slovem, od počátku věčným.
Odstraň slovo, a čím bude hlas? Kde se nic nevyjadřuje, jde o prázdný hluk. Hlas bez slova buší do uší, srdce však nevzdělá.
Podívejme se, v jakém pořádku se ty věci dějí, při vzdělávání našeho srdce. Uvažuji-li, co řeknu, již je v mém srdci slovo; chci-li ovšem k tobě mluvit, hledám způsob, jakým by proniklo k tvému srdci to, co je již v mém.
Hledám tedy způsob, jakým by se k tobě dostalo a ve tvém srdci usídlilo slovo, které v mém srdci již je. Použiji k tomu hlasu a tímto hlasem k tobě mluvím. Zvuk hlasu přenáší k tobě smysl slova. Když zvuk hlasu přenesl k tobě smysl slova, zvuk sice pomine, avšak slovo, které k tobě přenesl, je již ve tvém srdci, aniž přitom opustilo moje.
Nezdá se ti tedy, že sám zvuk, když k tobě přenesl slovo, říká: On musí růst a já pak se menšit? Zvuk hlasu zazněl, aby vykonal svou službu, a zmizel, jako by říkal: Tak je má radost dovršena. Podržme slovo, neztraťme slovo zrozené v samém nitru.
Chceš vidět pomíjivý hlas a trvale zůstávající božství Slova? Kde je dnes Janův křest? Posloužil a odešel. Nyní se slaví křest Kristův. Všichni věříme v Krista, doufáme, že nás Kristus spasí: tím zněl hlas.
Poněvadž pak je nesnadné rozlišit slovo od hlasu, byl i Jan považován za Krista. Hlas byl považován za slovo. Přiznal však, že je hlas, aby neublížil slovu. Nejsem Kristus, říká, ani Eliáš ani prorok. Zeptali se ho: Kdo tedy jsi? A on odpověděl: Jsem hlas volajícího na poušti, připravte cestu Pánu. Hlas volajícího na poušti, hlas, který přerušil ticho. Připravte cestu Pánu; jako by říkal: Proto zní můj hlas, abych jej uvedl do srdcí. Avšak kam jej zavedu, tam se neuvolí vejít, nepřipravíte-li cestu.
Co znamená Připravte cestu, ne-li správně proste? Co znamená Připravte cestu, ne-li smýšlejte s pokorou? Z Jana si vezměte příklad. Považují jej za Krista, on odpovídá, že není tím, za koho jej považují, a nezneužívá cizího omylu pro nějaké vlastní zpupné vyvyšování.
Kdyby byl řekl: Já jsem Kristus, jak velice snadno by tomu byli uvěřili, když jej za Krista považovali ještě před tím, než by to byl řekl. Neřekl to; rozpoznal se, odlišil se, pokořil se.
Viděl, kde ho čeká spása. Pochopil, že je svítilnou, a strachoval se, aby ji neuhasil vítr pýchy.
PROSBY:
Ježíši, Synu Nejvyššího, tys byl Gabrielem zvěstován Panně Marii, přijď a vládni svému lidu navěky.
PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.
Ježíši, Synu Boží, tvůj předchůdce se v Alžbětině lůně zaradoval nad tebou, přijď a přines celému světu radost ze spásy.
PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.
Ježíši, Spasiteli, tvé jméno zjevil anděl Josefovi, muži spravedlivému, přijď a osvoboď svůj lid od jeho hříchů.
PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.
Ježíši, světlo světa, tebe očekával Simeon a všichni spravedliví, přijď nás potěšit.
PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.
Ježíši, vycházející slunce, které nikdy nezapadne, Zachariáš o tobě předpověděl, že nás navštívíš z výsosti, přijď a zasvitni zemřelým a vyveď je ze stínu smrti.
PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.
ZAMYŠLENÍ:
I dnes se samozřejmě najdou lidé, kteří plánují, a dokonce prorokují báječnou budoucnost pro lidstvo, národ, nebo alespoň nějakou skupinu obyvatel. A speciálně v naší zemi bývají lidé k takovýmto proroctvím skeptičtí. Řeči o šťastných a světlých zítřcích jsme si v minulých letech užili víc než dost, a z jejich naplnění skutečně nic nebylo. Slyšíme-li tedy dnes velmi útěšná slova proroka Izajáše o krásné budoucnosti, mohou nám připadat sice jako krásný básnický text, ale budeme v pokušení nebrat je vážně. Nebo se můžeme dostat k oprávněným otázkám: "Kdy to bude?", "Kde to bude?", Jak to, že to tu ještě není?" Co na to tedy odpovědět?
Především je nutné si připomenout, že řeč starozákonních proroků není nějaké více či méně spolehlivé předpovídání budoucnosti, tedy že to není odpovídání na zvídavé otázky o tom, co nás čeká a nemine po několika nebo mnoha letech. Starozákonní proroctví jsou především slova, která nám chtějí sdělit Hospodinovu vůli. Co chce Bůh v přítomnosti a v budoucnosti - to je to, co zajímá věřícího člověka a to je to, co chce člověku prorok sdělit.
V našem úryvku to tedy především znamená, že se Izrael vrátí z babylonského zajetí, kam se dostal vlastní vinou, vlastní nevěrností. Znamená to tedy, že důsledky hříchů Izraele jsou sice závažné, ale že Bůh nechce, aby jimi byl národ zatížen navěky. Obrazně řečeno: poušť, kterou si Izrael ve svém životě svou nevěrností sám způsobil, tu nebude napořád, změní se - a to v úrodnou a kvetoucí zemi. Naplnění tohoto proroctví pak Izrael skutečně zakusil - vrátili se z Babylona, vybudovali znovu chrám, obnovili život národní pospolitosti a znovu obnovili celou starozákonní bohoslužbu. A to vše tak, že je perský král Kýros, proti jehož moci byli zcela slabí a bezmocní, sám propustil a přímo odeslal do jejich země.
Tímto naplněním prorokova slova ale význam prorockého slova nekončí. To, co tu bylo řečeno, se dál a ve větší míře naplňuje v Ježíšově životě a v životech těch, kdo v něho uvěřili. Ježíš přináší odpuštění, uzdravení, život lidí znovu rozkvétá. A tak je tomu u všech, kteří v Ježíše dříve nebo později uvěřili. Pokud tedy bereme to, co je řečeno v evangeliích vážně, získáváme na budoucnost nový pohled: Bůh chce uskutečnit své skvělé věci, které v tak jasných barvách líčí prorok Izajáš, v našich životech. V nás, ne jen kolem nás. Nebo ještě jinak: není možné a není dobré čekat na to, až kolem nás se všechno, obrazně řečeno, zazelená, až se kolem nás stane všechno rájem. Je třeba se obrátit ke Kristu tak, aby se ráj začal uskutečňovat v nás, aby v nás mohl dělat Bůh ty krásné věci, které uvádí prorok. To není uzavření se do soukromí - to je uskutečnění toho nejlepšího, co Bůh chce světu dát. Chce totiž vnášet realitu Božího království do světa přes nás, tedy tak, že nás svými dary naplňuje a nás s nimi posílá do světa.
Mnohdy není snadné uvěřit, že Bůh při naší nedokonalosti může něco dobrého dát světu právě skrze nás. Ale jak říká evangelium: "U Boha není nic nemožného" (srov. Lk 1,37 nebo Gen 18,14). O toto slovo se máme a můžeme opravdu opřít. Panna Maria, která nás provází adventem je nám nejpádnějším důkazem pravdivosti těchto slov - vždyť Ježíš, kterého přinesla světu, je dar nad dary, dar přesahující všechno.
