Liturgický rok

21. neděle v mezidobí

 „I vy chcete odejít?“ „I vy chcete odejít?“








21. neděle v mezidobí

První čtení: kniha Jozue 24,1-2a.15-17.18b

Jozue shromáždil všechny kmeny Izraele do Sichemu a svolal přední muže Izraele, jeho náčelníky, soudce a písaře. Když předstoupili před Boha, řekl Jozue všemu lidu: „Jestliže se vám nelíbí sloužit Hospodinu, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda bohům, kterým sloužili vaši předkové za řekou Eufratem, či bohům Amoritů, v jejichž zemi přebýváte. Já však a má rodina budeme sloužit Hospodinu!“ Lid odpověděl: „Daleko ať je od nás myšlenka, že bychom opustili Hospodina a sloužili cizím bohům. Vždyť Hospodin je náš Bůh. On vyvedl nás a naše otce z egyptské země, z domu otroctví, a udělal před našima očima tyto veliké divy a chránil nás po celé cestě, kterou jsme šli, a mezi všemi národy, jejichž středem jsme procházeli. I my chceme sloužit Hospodinu, neboť je náš Bůh!“

Druhé čtení: list Efesanům 5,21-32

Bratři! Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu. Ženy ať jsou podřízeny svým mužům, jako kdyby to byl sám Pán. Muž je totiž hlavou ženy, podobně jako je Kristus hlavou církve, sám spasitel svého tajemného těla. Jako je církev podřízena Kristu, tak i ženy mají být svým mužům podřízeny ve všem. Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil a očistil koupelí ve vodě a slovem. Tím si chtěl církev připravit slavnou, bez poskvrny, vrásky nebo něčeho takového, aby byla svatá a bez vady. Tak také muž má mít svou ženu rád jako vlastní tělo. Kdo má svou ženu rád, projevuje tím lásku sám sobě. Nikdo přece nemá v nenávisti vlastní tělo, ale dává mu jíst a přeje mu. Tak i Kristus jedná s církví, protože jsme údy jeho těla. ‘Proto opustí člověk otce i matku a připojí se k své manželce, a ze dvou se stane jen jeden člověk.’ Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve.

Evangelium: Jan 6,60-69

Mnozí z Ježíšových učedníků řekli: „To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?“ Ježíš věděl sám od sebe, že jeho učedníci na to reptají, a proto jim řekl: „Nad tím se pohoršujete? Co teprve, až uvidíte Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří.“ Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo nevěří, a kdo je ten, který ho zradí. A dodal: „Proto jsem vám říkal, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ Proto mnoho z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili. Ježíš tedy řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“ Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“

 „I vy chcete odejít?“


PROSBY:

Stvořiteli vesmíru, vděčně přijímáme od tvé lásky počátek tohoto dne a připomínáme si tvé vzkříšení.

PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ, PANE.

Kéž nás dnes tvůj Duch, Dárce všeho dobra, naučí konat, co je ti milé, a tvoje moudrost ať nás vždy vede.

PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ, PANE.

Dej nám, ať nás účast na dnešní bohoslužbě naplní velkou radostí ať s radostí slyšíme tvé slovo a přijímáme tvé tělo.

PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ, PANE.

Z celé duše ti děkujeme za tvá nesmírná dobrodiní.

PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ, PANE.

Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi!


ZAMYŠLENÍ:

Slova nás opravdu zaplavují. Televize, radio, noviny, reklamy, kterými se denně stýkáme nemluvě. A kolik slov už jsme v životě slyšeli, která zněla sebevědomě, pravdivě nebo důležitě a nakonec se ukázalo, že neměla žádnou váhu. Že bylo bláhovostí jim věřit. Že jsme na to třeba i doplatili. Řada lidí dnes má ke slovům nedůvěru a nelze se jim divit. Řada lidí považuje slova za velmi slabá, za cosi, co není schopno bojovat proti lži, bezpráví nebo beznaději. Byli by pro ráznější "domlouvání" ať už tresty, nebo zbraněmi nebo nápadnými činy. A přece - Ježíšovo působení stojí především na slovech. Na slovech, která jsou s Ježíšovým bytím zcela sjednocená. Ježíš nedělá jen to, co říká, on je tím, co říká. On je Slovem v nejplnějším významu. Ale co my s tím máme v praktickém životě dělat? Co se slabostí slov uprostřed lidí se silnými lokty? Co? To, co Ježíš! On se slabosti slov ani nelekal, ani se na ně nevymlouval. Nikde neříká: "Nezlobte se na mne, já za to nemohu, že nic ráznějšího proti zlu nemohu udělat, já mám jen ta slova, ale kdybych mohl mít armádu, to by to bylo hned všechno jiné...!" Chodí tedy se svými bezmocnými slovy po světě a svými činy ukazuje, že ta slova zas tak bezmocná nejsou. Jeho okolí konstatuje, že to, co učí, je učení plné moci, neučí jen jako jejich zákoníci a farizeové. A Petr říká: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života! A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží." Ježíš přece není tím, kdo by jen nasytil zástup a nechal ho být! Kdo by lidem sice dal nějaký podivuhodný a zázračný pokrm, který by jim zajistil Boží život, ale jinak by je nechal chodit po světě v beznaději, bezmoci a nevědomosti hříšných Adamových potomků. Ježíš vždy spojuje slovo a čin. Ať uzdravuje nemocného nebo nasycuje zástup! A tak to je dál i v církvi. Zde je nabízeno "slovo věčného života", které vybízí k víře a živí ji. Člověk, pokřtěný a nasycený Eucharistií, který by neměl podíl na Božím slově, který by ho neznal a nežil z něho, se bude podobat nerozumnému člověku, který sice má auto, ale protože ho neumí ovládat a nemá od něho klíče, tak ho jen tlačí před sebou... Ten člověk jistě nedělá nic zlého - ale také nic dobrého, protože nedovede ani využít tento dar pro sebe ani jim není schopen pomoci druhým.

Je tedy třeba, abychom si uvědomili, že Ježíš se nám dává za pokrm různým způsobem: svou obětí, svou láskou, svým slovem a svým Tělem a Krví a že všechny tyto způsoby jsou jím zamýšlené - tedy žádný z nich není zbytečný! Církev to velmi jasně vyjadřuje tím, že například při mši mluví o dvou stolech, které věřícím nabízí a které mají být přijímány s největší úctou, totiž o stole slova a o stole chleba. Je-li dnes v některých farnostech zapotřebí místo nedělní mše slavit bohoslužbu slova, není to jen nouzový stav, ale je to také příležitost či zkouška, ve které si uvědomujeme, jakou cenu mají "ta slova života", hlásaná v církvi, kvůli kterým podle dnešního evangelia nechce Petr opustit Krista, i když v tu chvíli mnozí odcházejí. A tak Ježíšovu otázku "I vy chcete odejít?" bychom tedy mohli vztáhnout na sebe. "I vy chcete odejít, když věci nebudou tak, jak byste si sami přáli a jak jste byli zvyklí?" I vy chcete odejít od slov života věčného, protože jim moc nerozumíte, skoro nic vám neříkají, připadají vám moc slabá, nebo vás dost citově nenaplňují?

Ježíš přišel hlásat slovo. A tuto službu svěřil dál církvi. Kdo v ní Boží slovo slyší, Ježíše slyší. Toho, kdo má slova věčného života. Slyší slovo plné života a síly, které sice nemá moc odstranit všechny podvodníky, hlupáky nebo surovce z našeho okolí, ale které má moc mnohem větší a důležitější: má moc změnit nitro každého z nás. Má moc nás v důvěře přivést k Otci a shromáždit nás u něho. Má moc překonat pro mne to nejnebezpečnější zlo ve světě, totiž zlo, které je ve mně. Vezmu toto slovo vážně? Budu na něm stavět? Přijmu ho opravdu ne jako náhradní, ale jako plnohodnotný pokrm? Na tom se projeví pravost a plnost mé víry!

Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi!



Sdílet

| Autor: Martin Kerhart | Vydáno dne 26. 08. 2018 | 1919 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak. - KONTAKTY NA NÁS - ADMINISTRACE