Po ovoci jejich poznáte je.
23. červenec
Sv. Brigity, řeholnice patronky Evropy
svátek
Narodila se 7. X. 1303 ve Finstadu u Uppsaly ve Švédsku. Pocházela z rodiny spřízněné se švédským královským rodem. Už ve třinácti letech byla provdána; měla osm dětí, mezi nimi i budoucí sv. Kateřinu Švédskou. Stala se františkánskou terciářkou a po smrti manžela žila asketickým životem. Dala podnět k založení řádu, který nese její jméno. Ve svých spisech vyprávěla o svých mystických zážitcích a viděních; cisterciáci v klášteře Alvastra je překládali ze švédštiny do latiny a Tomáš ze Štítného pořídil z nich výběr v českém překladu (1391-1400). V roce 1349 odešla do Říma, kde se setkala (1368) s císařem Karlem IV. a papežem Urbanem V.; snažila se přemluvit papeže, aby se přestěhoval z Avignonu do Říma. Zemřela 23. VII. 1373 v Římě a její tělo bylo převezeno do švédské Vadsteny a tam pohřbeno. Za svatou byla prohlášena v roce 1391. Papež Jan Pavel II. ji apoštolským listem Spolupatronky Evropy (Spes aedificandi) z 1. října 1999 vyhlásil spolu se svatou Kateřinou Sienskou a svatou Benediktou od Kříže za spolupatronku Evropy.
Pozdvihnutí mysli ku Kristu Spasiteli
Buď veleben, můj Pane Ježíši Kriste: Tys předpověděl svou smrt a při poslední večeři jsi podivuhodně proměnil chléb ve své drahocenné tělo a dal jsi ho z lásky apoštolům na památku svého svatého umučení; a tím, že jsi jim svýma drahýma rukama umyl nohy, dal jsi jim příklad pokory a ukázal svou velikou poníženost.
Čest tobě, můj Pane Ježíši Kriste: Tvé nevinné tělo prolévalo v úzkosti před utrpením a smrtí krvavý pot, a přece jsi dokonal naše vykoupení, jak sis to vzal za úkol, a tím jsi jasně ukázal svou lásku k lidskému pokolení.
Buď veleben, můj Pane Ježíši Kriste: Tys byl veden ke Kaifášovi, a ačkoli jsi soudce všech, ponížil ses a dal se předvést před Pilátův soud.
Sláva tobě, můj Pane Ježíši Kriste: Tys strpěl posměch, když jsi byl oděn purpurem a korunován ostrým trním, a snášel jsi s velikou trpělivostí, když plivali do tvé slavné tváře, zavázali ti oči, a když nečisté ruce ničemů surově tloukly tvůj obličej a hlavu.
Chvála tobě, můj Pane Ježíši Kriste: Tys dopustil s takovou trpělivostí, aby tě přivázali k sloupu, hrozně zbičovali a celého zbroceného krví tě odvedli před Pilátův soud jako nevinného Beránka.
Čest tobě, můj Pane Ježíši Kriste: Celé tvé slavné tělo bylo zkrvavené a tys byl odsouzen k smrti na kříži; s bolestí jsi nesl kříž na svých ramenou, a když tě zběsilci přivedli na místo umučení a vzali ti šat, přibili tě na kříž, a tys to tak chtěl.
Neustálá čest tobě, můj Pane Ježíši Kriste: Tys ve své veliké tísni láskyplně a odevzdaně pohlédl na svou vznešenou matku, která nikdy nezhřešila a nikdy nesouhlasila ani s nejmenším hříchem, a tys ji těšil a svěřil svému učedníkovi, aby ji věrně opatroval.
Věčně buď veleben, můj Pane Ježíši Kriste: Tys ve svém smrtelném zápasu milosrdně slíbil zločinci, který se na tebe obrátil, nebeskou slávu, a tím jsi dal všem hříšníkům naději na odpuštění.
Věčná chvála tobě, můj Pane Ježíši Kriste, za každou hodinu, kterou jsi v největší hořkosti a úzkosti protrpěl na kříži pro nás, hříšníky; tehdy palčivá bolest z tvých ran pronikala tvou duši a krutě probodávala tvé nejsvětější srdce až do chvíle, kdy se zastavilo a tys šťastně vydechl naposled a nakloniv hlavu odevzdal ses pokorně do rukou Boha, svého Otce, a pak tvé mrtvé tělo vychladlo.
Buď veleben, můj Pane Ježíši Kriste: Ty jsi svou drahocennou krví a nejsvětější smrtí vykoupil duše a milosrdně je přivedl z vyhnanství zpět k věčnému životu.
Buď veleben, můj Pane Ježíši Kriste: Tys dopustil, aby ti byl pro naši spásu kopím probodnut bok a srdce, a proudem jsi vylil ze svého boku drahocennou krev a vodu, abys nás vykoupil.
Sláva tobě, můj Pane Ježíši Kriste: Tys chtěl, aby tvoji přátelé sňali tvé požehnané tělo s kříže a aby spočinulo na rukou tvé matky, plné bolesti; tys dovolil, aby tvé tělo zavinula do pláten, aby bylo pochováno v hrobě a aby ho tam hlídali vojáci.
Věčná čest tobě, můj Pane Ježíši Kriste: Tys třetího dne vstal z mrtvých a ukázal ses živý svým vyvoleným svědkům, a po čtyřiceti dnech jsi vystoupil před očima mnohých na nebesa a uvedl tam na čestné místo své přátele, které jsi vysvobodil z říše zemřelých.
Jásot a věčná chvála tobě, Pane Ježíši Kriste: Tys poslal Ducha svatého do srdcí svých učedníků a roznítil v nich nesmírnou božskou lásku.
Buď veleben, chválen a oslavován navěky, můj Pane Ježíši Kriste: Ty ve svém nebeském království sedíš na trůně ve slávě svého božství a žiješ přitom jako člověk se všemi nejsvětějšími údy, které jsi přijal z těla Panny Marie; a tak přijdeš v soudný den, abys soudil duše všech živých i mrtvých. Neboť ty žiješ a kraluješ s Otcem a Duchem svatým na věky věků. Amen.
25. červenec
Sv. Jakuba, apoštola
svátek
Je často uváděn spolu se svým bratrem, apoštolem Janem. Oba byli rybáři a jejich otec se jmenoval Zebedeus (Mt 4, 21; Mk 1, 18-20; Lk 5, 10); jejich matka Salome (srov. Mt 27, 56 a Mk 15, 40) patřila do skupiny žen, které doprovázely Ježíše a jeho učedníky. Měli zřejmě prudkou povahu (srov. Mk 3, 17 a Lk 9, 54). Spolu s Petrem byli svědky vzkříšení dcery Jairovy, Ježíšova proměnění a úzkosti v Getsemanské zahradě (Mk 5, 37; 9, 2; 14, 33). Kromě seznamů apoštolů zmiňují se o něm evangelia ještě při dalších příležitostech (Mt 20, 20-28; Mk 1, 29; 10, 35-45; 13, 3; Jan 21, 2). Zemřel jako první z apoštolů; Herodes Agrippa I. ho dal v Jeruzalémě o velikonocích kolem roku 44 popravit mečem (Sk 12, 2). V 9. století byl v dnešním Santiagu de Compostella ve Španělsku objeven hrob sv. Jakuba. Kostel postavený na tom místě se stal jedním z největších světových poutních míst.
Z homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, na Matoušovo evangelium
(Hom. 65, 2-4: PG 58, 619-622)
Společníci utrpení Kristova
Synové Zebedeovi na Krista naléhají: Řekni, aby ti jeden z nás seděl po pravici a druhý po levici. A co na to on? Aby dal najevo, že neprosí o něco duchovního, a že kdyby věděli, oč vlastně prosí, vůbec by se něčeho takového neodvážili, říká: »Nevíte, co chcete. Nevíte, jak je to velké a úžasné a jak to převyšuje dokonce nebeské mocnosti. A dodává: Můžete pít kalich, jejž budu pít já? A být pokřtěni křtem, kterým jsem křtěn já? Jako by říkal: »Vy se mnou mluvíte o poctě a vyznamenáních, ale já hovořím o zápasech a námahách. Teď totiž není čas na odměny a má sláva se teď nezjeví, naopak, náš nynější život je dobou krveprolití, války a nebezpečí.«
A hleď, jak již způsobem tázání je povzbuzuje a získává. Neřekl totiž: »Můžete na sebe vzít násilnou smrt? Nebo jste s to prolít vlastní krev?« Jakže to řekl? Můžete pít kalich? A aby si je získal, dodává: jejž budu pít já, aby je společný úděl s Kristem učinil ochotnějšími. A mluví o tom jako o křtu, aby naznačil, že odtud vzejde očista celého světa. Nato oni říkají: Můžeme. Ze samého nadšení hned slibují, aniž vědí, co vlastně říkají; tak velice očekávají, že dostanou, oč prosili.
Co na to on? Ano, budete pít můj kalich a budete pokřtěni stejným křtem jako já. Předpovídá jim tím veliké věci, totiž: »Budete vyznamenáni mučednictvím, a co trpím já, budete trpět také vy, skončíte svůj život násilnou smrtí a v tom budete mými společníky. Nepřísluší však mi vykázat někomu místa po mé pravici a levici; ta jsou pro ty, jimž je připravil můj Otec.« Teprve když je povzbudil, povznesl na duchu a pomohl jim překonat zármutek, usměrňuje jejich prosbu.
Tu se ostatních deset na oba bratry rozmrzelo. Vidíš, jak byli všichni nedokonalí? Jedni se snažili ostatních deset předstihnout, druhých deset jim dvěma závidělo. Ale jak jsem už řekl: Ukaž mi je později a uvidíš, že se všech těchto slabostí zbavili. Naslouchej Skutkům apoštolů a zjistíš, jak týž Jan, který teď vystupuje v oné záležitosti, vždycky přenechává první místo Petrovi, jak při kázání, tak při konání zázraků. A pokud jde o Jakuba: Nežil už pak příliš dlouho, a přece jej od počátku unášela tak veliká horlivost, že odložil všechno lidské, dosáhl nevýslovných výšin a záhy byl zabit.
26. červenec
Sv. Jáchyma a Anny, rodičů Panny Marie
památka
Písmo svaté jejich jména neuvádí, známe je pouze ze starobylé tradice, sahající do 2. století. Úcta k sv. Anně se začíná šířit na Východě od 6. století a v 10. století i na Západě. Památka sv. Jáchyma se slaví od 16. století.
Z kázání svatého Jana Damašského, kněze
(Orat. 6, in Nativitatem B. Mariae V., 2. 4. 5. 6; PG 96, 663. 667. 670)
Po ovoci jejich poznáte je
Protože se panenská Bohorodička měla narodit z Anny, neodvážila se příroda dítě milosti předejít: Anna zůstala neplodná, dokud svůj plod nevydala milost. Bylo zajisté třeba, aby ta, z níž se měl narodit Prvorozený všeho stvoření, v němž všechno trvá, sama se narodila jako prvorozená.
Blažená dvojice, Jáchyme a Anno! Všechno stvoření je vám zavázáno, neboť skrze vás přineslo Stvořiteli dar ze všech darů nejskvělejší, čistou Matku, jedinou, která byla hodná svého Tvůrce.
Raduj se, neplodná Anno, ty, která jsi nerodila, propukni v jásot, ty která jsi neokusila porodní křeče. Raduj se, Jáchyme, protože z tvé dcery se nám narodilo dítě, syn je nám dán; a dostane jméno Zvěstovatel velikého úradku, spásy veškerého světa, mocný Bůh. Ano, tento syn je Bůh!
Blažená dvojice, Jáchyme a Anno, zcela bez poskvrny! Podle plodu vašeho těla vás poznáváme, jak kdysi řekl Pán: Poznáte je po jejich ovoci. Zvolili jste si způsob života, jaký byl milý Bohu a hodný té, která z vás vzešla.
Žili jste svůj život v čistotě a svatosti a ozdobili jste ho šperkem panenství, neboť jste zplodili tu, která měla být pannou před porodem, pannou při porodu a pannou také po porodu, právě tu, která jediná měla vždycky dbát panenství ducha, duše i těla.
Přečistá dvojice, Jáchyme a Anno! Vy jste zachovali čistotu podle zákona přírody a Bůh vám za to dal to, co přírodu překonává: přivedli jste na svět Boží Rodičku, která porodila, aniž poznala muže. Vy jste žili přirozený lidský život ve zbožnosti a svatosti a přivedli jste na svět dceru vznešenější než jsou andělé, ano, samu Královnu andělů. Maria, ty dívko nejsličnější a nejlíbeznější, dcero Adamova a Matko Boží! Blahoslaven budiž klín a lůno, z něhož jsi vyšla, blahoslavena budiž náruč, která tě chovala, i ústa, jimž jsi dovolila kochat se čistými polibky, totiž ústa tvých rodičů! Neboť tys vždycky a všude ctila své panenství.
Jásejte Hospodinu, všechny země, radujte se, plesejte a hrejte! Pozdvihněte svůj hlas, pozdvihněte jej, nic se nebojte!
27. červenec
Sv. Gorazda a druhů
památka
Žáci sv. Cyrila a Metoděje: Gorazd, Kliment, Naum, Angelár a Sáva jsou ve východní církvi uctíváni spolu se svými učiteli jako »svatí sedmipočet-níci«. Gorazd pocházel z Moravy, a proto ho sv. Metoděj určil za svého nástupce. O jeho další činnosti nemáme žádné věrohodné zprávy. Ostatní se po vyhnání z Velké Moravy uchýlili do Bulharska, kde v dnešní západní Makedonii založili na území kolem Ochridu středisko slovanské bohoslužby. Sv. Kliment se tam stal biskupem, zemřel 27. VII. 916 a byl pohřben v ochridském klášteře.
Ze života slovanských věrozvěstů a jejich žáků
(Bios Klémentos, II, 5.7. III, 8.9.10; Žitije Methodija, XVII, 3-6: MMFH, II, 204-207.161)
Pili z pramene božské nauky
Svatý Cyril a Metoděj pokládali za největší nedostatek, že národ Slovanů nerozuměl Písmu sepsanému v řeckém jazyce. Proto vynalezli slovanská písmena, přetlumočili Bohem vnuknutá Písma z jazyka řeckého do slovanského; a usilovali o to, aby bystřejším žákům předali božské nauky. Nemálo jich zajisté pilo z tohoto pramene poučení; a mezi nimi nejvíce vynikali nejpřednější žáci: Gorazd, Kliment, Naum, Angelar a Sáva.
Slovanští věrozvěsti věděli, že Pavel kdysi předložil apoštolům evangelium, jak ho káže, a proto i oni pospíchali do Říma ukázat blaženému papeži své dílo, překlad Písma. Šťastně dosáhli cíle a neběželi nadarmo.
Když totiž bylo jejich dílo papeži ukázáno a když on poznal, že překlad Písma do slovanského jazyka je plodem vskutku apoštolského ducha obdařeného milostí, tu nevěděl, co počít radostí. Velebil tyto muže a nazýval je rozličnými jmény: otci, vytouženými dětmi, svou radostí, korunou víry, věncem slávy a ozdobou církve.
Potom některé z průvodců, o nichž sami svatí učitelé dosvědčili, že jsou dostatečně obeznalí ve slovanském písmě a že vynikají ctihodným životem, dal posvětit na kněze, jiné pak na jáhny a podjáhny. A samotného velkého Metoděje, třebaže se bránil a všemožně se tomu snažil vyhnout, vysvětil na biskupa Panonské Moravy.
Když se přiblížil čas, kdy měl Metoděj odpočinout od všech utrpení a kdy se mu mělo dostat odplaty za mnohé námahy, otázali se ho: »O kom ze svých učedníků si myslíš, otče a ctihodný učiteli, že by měl být podle tvého doporučení tvým nástupcem?« Tu jim Metoděj ukázal na jednoho ze svých znamenitých učedníků, který se jmenoval Gorazd, a řekl: »Toto je svobodný muž z vaší země, dobře obeznalý v latinských knihách a pravověrný. To budiž Boží vůle a vaše láska, jakož i má!«
